Proč potřebujeme levici?
Zkrátka, pohled zleva je jiný než zprava a vždycky bude. Od některých, kteří na nás před pár lety plivali a kladli rovnítko mezi národní a nacistické, dnes slyším, že „každé skutečné sociální hnutí je národně osvobozenecké“ a jsem z toho nadšený. Ale neříkají to všichni. A celkově je tam cítit rozpaky. A když zkusíte hájit životní styl nižších vrstev (což zahrnuje také maskulinitu, ženskost, ale třeba taky fyzické tresty při výchově kluků), narazíte na rozpaky a nepřátelství. A to nebudu rozebírat dvojí metr v přístupu k militantních skupinám podle toho, jestli je rekrutují z dělnických vrstev nebo jestli se jedná o studenty (tedy budoucí manažery).
Nicméně navzdory tomu všemu musí mít každý rozumný člověk zájem na tom, aby se levice co nejrychleji vzpamatovala (ve starém původním významu toho slova), protože některé věci prostě umí lépe. A umí lépe ty věci, které momentálně nutně potřebujeme. Zastavit válečné běsnění. Zastavit naprosto šílené orgie nenávisti vůči „nepřátelským“ etnikům (jaké Evropa nezažila od roku 1945). Dostat pod kontrolu nadnárodní korporace. Přimět bohaté, aby se chovali slušněji k chudým. Ztlumit individualismus, který dnes rozervává celou západní civilizaci, rozumnou dávkou kolektivismu. A pár dalších bodů.
Netroufám si navrhovat, jak má levice postupovat – stejně jako bych se neodvážil radit katolíkům, jak mají uspořádat církevní záležitosti. Nabídnu nicméně několik otázek, které by bylo dobré si zodpovědět.
Kdo s kým může spolupracovat?
Diskuze o budoucnosti levice je do značné míry otázkou, s kým spolupracovat. Jestli má mít konzervativní levice blíže ke konzervativní pravici nebo k liberální levici. Navrhuji jinou otázku. Které společenské vrstvy mohou společně hájit své zájmy. Každá taková aliance totiž vyžaduje kompromisy, přinejmenším dočasné.
Jestli někdo chce získat podporu některých oligarchů při obnově národní suverenity, musí se vzdát představy o jejich vyvlastnění. Může je omezit a zdanit, ale jen do té míry, aby si mohli udržet své postavení. Pokud se počítá s námezdně pracujícími, není možné zlikvidovat jejich kulturu. Nezbývá než respektovat, že jejich pojetí mužské a ženské role je jiné než u vyšších vrstev. Mají jiné namlouvací rituály. Jiný slovník. Jiné výchovné vzorce. V blahobytných vyšších vrstvách tato lidová kultura většinou vzbuzuje odpor a ten odpor plně sdílí i liberální levice. Nikomu takový postoj nevyvracím, ale není možné označovat lidovou kulturu za fašistickou, šovinistickou a sexistickou a přitom od těch lidí očekávat politickou podporu. Ano, jsou i záležitosti, které jsou patologické, ale těch je mnohem mnohem méně, než vyšší třídy tvrdí. Když si traktorista zapálí v hospodě startku, neohrožuje tím svět.
A je třeba respektovat i to, že městští intelektuálové mají také specifické zvyklosti a pěstují i takové vztahy, které jsou jinde pokládány za patologické. Pokud je chce někdo pokládat za své spojence, musí se s tím smířit.
Takový soupis by mohl dlouho pokračovat.
Kráceno admin. Celý a úplný článek Čtyři otázky k budoucnosti levice