Nedávné »duely« na televizních obrazovkách provládní stoupence musely zklamat. Začnu tou pondělní. V pozdní večer se střetli bývalý velvyslanec v Paříži Drulák a šéf Knihovny Václava Havla Žantovský. Šlo o Rusko. Drulák se zastával práva Rusů »se bát«, a dokonce zpochybnil tendenci rozšiřování NATO na východ. Žantovský jako kolovrátek opakoval, co známe.
Komické pózování ministra zahraničí Jana Lipavského ve vojenské helmě a neprůstřelné vestě při návštěvě jihovýchodní Ukrajiny vzbudilo všeobecné pobavení. Pokud se tímto krokem novému šéfovi Černínského paláce něco podařilo, tak jen potvrdit očekávání mnohých o tom, k jakým ubohostem se bude současná česká diplomacie schopna ještě dále snižovat.
"Dokonalá ilustrace dalšího druhu manipulace. Televizi nemám, a když jsem přišel jednou k partnerce, řekla mi, že se chce na Devadesátky dívat. Nic jsem o tom nevěděl, nic mi to neříkalo. Pustila televizi a než se rozběhla, řekla mi, že jde o seriál z devadesátých let. Pousmál jsem se, a jak zablikala obrazovka a díval jsem se asi 20 vteřin, bylo jasno.
Rozhovor Haló novin se sociologem a tajemníkem Institutu české levice Janem Klánem
V rámci tradiční brněnské akce zvané Diskusní čtvrtek se 20. ledna v prostorách objektu na Křenové konala diskuse o kontextu situace české levice v Evropě. Vy jste se akce účastnil a byl jedním z panelistů. Oč šlo?
Kdyby si čtenář obsáhlého článku s názvem „Chudoba a dluhy trápí vyloučené lokality“ nevšiml, že byl publikován v Právu zrovna 3. února roku 2022, snadno by ho, podle obsahu, mohlo napadnout, že čte totéž, co bylo publikováno v uplynulých třiceti letech již mnohokrát.
