Čeká naše prezidentské volby „slovenský scénář“ a vzdá se Petr Pavel ve prospěch Danuše Nerudové? Nebo se dočkáme ještě jiného překvapení, když už Petr Fiala (ODS) slibuje podporu trojici „demokratických“ kandidátů? Alena Vitásková měla posbíraný dostatečný počet podpisů, ale nakonec přihlášku do prezidentské volby nepodala, neboť měla dojem, že by mezi ostatními kandidáty zapadla. Teď tedy promlouvá o svých zkušenostech.
Co očekáváte od lednových prezidentských voleb? A díváte se na ně teď nějak jinak, když jste se nakonec rozhodla kandidaturu nepodat?
Tyto prezidentské volby jsou příznačné prohlubující se krizí, rozhádaností ve společnosti, strachem a restrikcemi nejen proti občanům, ale i proti nepohodlným kandidátům. Nepohodlní jsou označování za dezinformátory či dokonce za nějaké ruské trolly.
Průběh voleb povede k ještě větší názorové atomizaci společnosti, k jejímu rozdělování. Očekávám demagogické výstupy obhajující neoliberalismus marxistického typu, který byl do naší země importován.
Svět prochází krizí, kdy se staré uspořádání bipolárního světa hroutí. Kdo z kandidátů bude tyto změny vnímat a jak se bude stavět k novým principům moderního vnímání multipolárního světa, to uvidíme v následujících týdnech.
Můj postoj k volbám se nezměnil. Jejich průběh sleduji a postoje jednotlivých kandidátu si vyhodnocuji. Skutečnost, že jsem nepodala registraci, to bylo pragmatické vyhodnocení mé pozice v těchto volbách. Bohužel mě občané svými podpisy nepodpořili, abych vstupovala do voleb se silným mandátem, tj. minimálně 100 tisíc podpisů, jak jsem od počátku požadovala a rovněž sdělila jako podmínku mé účasti ve volbách. Dosáhla jsem 64.643 podpisů, za které svým podporovatelům velmi děkuji. Nicméně masivní podpory občanů jsem nedosáhla. Údajně se báli podepsat. Silný občanský mandát byl rovněž podmínkou sponzorů pro financování mé kampaně.
V této chvíli je předčasné hovořit o vhodném kandidátovi. Očekávala jsem, že se poslední den registrace objeví skutečně výrazné osobnosti, ale nestalo se tak. V šedi kandidátů si v této chvíli nemohu vybrat „toho“ vhodného na post prezidenta. Uvidíme v průběhu času. Ale určitě vím, koho jako vhodného kandidáta na post prezidenta rozhodně nepovažuji.
Dobře, pojďme na ně. Dlouhodobě se v médiích hovoří o favoritovi voleb, někdejším náčelníkovi generálního štábu Armády ČR a bývalém předsedovi Vojenského výboru NATO generálu Petru Pavlovi. V čem podle vás spočívá jeho kouzlo? A přispívá k jeho popularitě nějak válka na Ukrajině?
Pokud je někdo tolik favorizován dokonce ještě předtím, než vůbec projevil zájem do voleb vstoupit, tak se musí každý soudný člověk zamyslet. Proč tomu tak je, kdo a jaký scénář pro tyto volby připravil? Takže u pana generála Pavla by nás mělo zajímat, kdo ho vyrobil a proč je médii tak prosazován. Připadá mi to jako drahá reklama na nekvalitní výrobek, který je bez reklamy téměř neprodejný.
Druhou možností je i slovenský scénář, že pan Pavel ve vhodném okamžiku odstoupí a předá pozici „české Čaputové“, paní Nerudové.
Co se týká souvislosti s vojenským konfliktem na Ukrajině, tak právě naopak. V čele státu by měl stát člověk netoužící po válce, ale v této těžké době spíše pacifista. Který bude tlumit válečné konflikty diplomatickými cestami. Role zkušeného vojáka je na jiném kolbišti než na Hradě.
Průzkumy renomovaných agentur varují, že ekonomická situace v ČR je mnohem horší než před rokem. Vysoké ceny energií, potravin, nevídaný schodek státního rozpočtu. Současná vláda doposud neuplatnila účinnou strategii k nápravě. Ceny energií patří u nás k nejvyšším, dopad je na průmysl i na domácnosti. Růst inflace, bankroty firem. Jak si v tomto případě vysvětlujete, že v prezidentských průzkumech se v popředí drží provládní liberální kandidáti?
Na prvních místech v průzkumech jsou kandidáti, které podpořila vláda, ale také občané. Ti, kteří sbírali podpisy, získali opravdu úctyhodné množství. U některých musím smeknout klobouk, je to opravdu velká občanská podpora. Paní Nerudová snad měla 81 tisíc podpisů, pan Pavel stejně.
Na druhou stranu, spekuluje se, že někteří k tomu využívali agentury, že já jsem sběr podpisů prostřednictvím agentury odmítla. Mělo to stát cca 200 Kč za podpis, i slevu nabízeli. Ale nepovažovala jsem to za vypovídající podporu občanů, ale koupený podpis.
Z výše uvedeného vyplývá, že buďto se průzkumy přizpůsobují politickému přání vládnoucích stran, anebo jsou občané doslova dezorientováni. Obojí je velmi špatná zpráva pro naši společnost.
Premiér Petr Fiala sdělil, když vyhlašoval podporu třem kandidátům na prezidenta, tak proti tzv. dezinformátorům, kteří budou kandidovat, se bude v průběhu voleb vláda ohrazovat. Já to považuji za politický zásah do průběhu voleb.
Myslím si, že občané tolik nevnímají, jak jsou karty rozdány. Budou volit ty, které budou nejvíce vidět, bez ohledu na to, co budou říkat. Budou hodnotit podle růstu preferencí v tzv. průzkumech. Či volit ty, kteří mají nejvíce procent v sázkových kancelářích. Tito kandidáti budou předurčení i k vítězství ve volbách.
Pro odlehčení k tomuto závažnému tématu doporučuji si přečíst moji knihu „Prezident“, která v těchto dnech vyšla a je v prodeji ve vybraných knihkupectvích a na e-shopu s mým podpisem. Protože i v těžké době je dobré mít veselou mysl.
V září byla velká protivládní demonstrace na Václavském náměstí. Odstartovala celou řadu menších demonstrací. Vznikla řada nových uskupení, Česko na 1. místě, Národní rada obnovy, Zachráníš náš stát, Občanský parlament a další. Vy máte podobné občanské zkušenosti se svým Institutem i s platformou Energie není luxusní zboží. S touto zkušeností, jaké šance něco změnit dáváte oněm novým uskupením? A hodláte s těmito skupinami případně nějak spolupracovat?
Platformu Energie není luxusní zboží jsem zakládala před rokem. Věřím, že tato platforma odstartovala nejen reálné požadavky na politiky, ale rovněž informovanost veřejnosti o skutečných důvodech energetické krize a také o tom, jak se dá mnoho napravit. Po ročním působení jsem toto seskupení počátkem listopadu letošního roku opustila.
Osobně jsem ze své cesty nevybočila, ať již v oblasti energetiky, dodržování lidských práv, tak zájmu kandidovat v prezidentských volbách (do kterých mě občané nevyslali, ale není všem dnům konec), psát knihy. Jednoduše řečeno – pokračuji dál, ale s jinou karavanou.
Nezapojila jsem se do žádných z výše uvedených seskupení odborníků a platforem, jak zachránit náš stát apod. Jsem názoru, že krizi lze řešit pouze dvěma způsoby. Politicky, nebo revolučně.
Já se přikláním k politickému řešení, např. prostřednictvím předčasných voleb. K úspěchu ve volbách potřebujete stabilní, názorově zralou stranu, jejíž lídr bude osobnost – nikoliv manipulátor s davem, populista, či oligarcha. Bude mít zkušenosti, kolem sebe lidi, kteří ho při první příležitosti nepodrazí. Prostě více „Apoštolů“ a méně „Jidášů“.
Energetika, tak jak jsem problém dříve popsala, se stala pro mnohé populisty jakýmsi výtahem ke zviditelnění.
Energetika, plynárenství bude rezonovat v naší společnosti, jako celá řada dalších problémů například v oblasti vodárenství, zemědělství, potravinářství, zdravotnictví, školství, hluboké inflace, nezaměstnanosti, nedostatků péče o seniory, ale taky třeba „x“ druhů pohlaví, rozkládajících společnost morálně. Přeji všem odborníkům, a to nejen v oblasti energetiky, aby byli úspěšní a aby to naší zemi přineslo blaho.
Jen si dovolím všechny tyto obětavce upozornit – v jednotě je síla. A vy jednotní nejste, proto nejste také nebezpeční.
Nechci, aby tato úspěšnost byla doprovázena jakýmsi „pražským majdanem“. Revoluce vynáší ty, kteří nakonec nebudou umět stát řídit... a budeme tam, kde jsme nyní.
Česká republika drží prvenství v pomoci Ukrajině na HDP země mezi evropskými státy. Co podle vás vládu ČR k této podpoře vede? Vnímá to jako hospodářskou příležitost, nebo jako politické gesto v rámci EU a NATO? A očekáváte, že to České republice něco přinese?
Česká vláda svými rozhodnutími poškozuje zájmy České republiky. Opakovaně jsem se vyjádřila, že naše předsednictví v EU jsme mohli využít jako mediátor mezi Ruskem a Ukrajinou k ukončení konfliktu a k zahájení mírových jednání. Zde bych viděla obrovské zviditelnění naší diplomacie, našich politiků celému světu. Zapsali bychom se do dějin jako mírotvorci, nikoliv jako váleční štváči.
Právě taková jednání by pro naši zemi mohla vytvořit vhodné podmínky pro celou řadu hospodářských a obchodních příležitostí při obnově poškozené Ukrajiny.
Každým dnem umírají nevinní lidé – na obou stranách, každý den probíhajícího konfliktu vede k neskutečným lidským tragédiím, k materiálním škodám. Jako pacifistka jsem se trvale vyjadřovala k ukončení konfliktu a k zahájení mírových jednání. Nyní použiji slova Alberta Einsteina: Mír se nemůže udržovat silou, ale pouze porozuměním.
Co říkáte jako člověk z oboru k plánu na solidární výměnu elektřiny a plynu v EU, ke které vyzývá i místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová? Co to může přinést České republice?
Je to uměle vytvořená hra na solidaritu, která vyhovuje jen někomu, ale naší zemi nikoliv. Nevím, jakou solidaritu paní Jourová prosazuje.
Jestli to má být, že ČR dodá levnou elektřinu do Německa a přes burzu v Lipsku a obchodníky nakupuje drahou elektřinu pro své domácí spotřebitele? A solidárně nám pak Německo prodá plyn (možná i ruský) za mnohem vyšší ceny, než nakupuje… To přece není solidarita.
Nebo to paní Jourová možná myslí tak, že ČR dodá levnou elektřinu svým domácím spotřebitelům a pak přebytek levně vyrobené elektřiny u nás dodá do Maďarska a Maďaři nám zase na oplátku dodají levnější plyn, který mají zajištěn na bázi dlouhodobých kontraktů s Ruskem?
Jak můžeme v poslední době sledovat, tak solidarita některých zemí EU se vyznačuje tím, že jednotlivé státy začaly chránit své vlastní zájmy – národní zájmy postavili na první místo. Pak teprve jsou někteří solidární s ostatními. Například Německo postupuje vyloženě v zájmu záchrany svého hospodářství, průmyslu, domácnosti.