Vzpomínky starého kantora – Jak jsem kdysi zkoušel Kateřinu Konečnou.
Apolitický vzpomínkový článek aneb co všechno už odnesl čas.
Asi není v Česku člověka, který by neznal levicovou političku Kateřinu Konečnou. Někdo ji proklíná, jiný ještě více, jiný nikoliv. Jak říkal již Edvard Beneš - Není a nebude politik, ten, který by se zavděčil lidem všem. Taková je demokracie.
Její kariéra je vskutku impozantní, v letech 2002 až 2014 byla poslankyní českého Parlamentu. Svého času dokonce poslankyní nejmladší. A od roku 2014 až dodnes je europoslankyní. A v zásadě bez většího skandálu. Tím se liší od některých jiných mladých politiků, kteří zazářili, a pak skončili v propadlišti dějin, nebo dokonce za mřížemi. Viz například nedávný skandální případ exposlance Dominika F.
Avšak tento příspěvek nebude politický.
Možná nevíte, že výše zmíněná politička, mj. vystudovala i Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Tedy bakalářský studijní program – Veřejná správa. Mám na ni poměrně zajímavou osobní vzpomínku.
Zkouška ze správního práva
Bylo-nebylo, vlastně určitě bylo. Někdy okolo roku 2012 jsem měl tu čest zkoušet ze správního práva. Ten den – bylo to též takhle na přelomu května a června, to si pamatuji dodnes - bylo obrovské vedro. Nadto jsem měl kancelář na slunečné straně budovy.
Na odpolední páteční zkoušku tehdy bylo ke mně přihlášeno 10 studentů, přišlo jich 9. Jeden se nedostavil – dívám se do seznamu a chyběla jakási Konečná, jméno mi nic neříkalo. Studentů byly a jsou stovky.
Tak jsem se vrátil ze třídy do rozpáleného kabinetu, že zapíšu do informačního systému známky těm devíti studentům, kteří se řádně dostavili, jak mi velela akademická povinnost.
Usednu k počítači, a najednou zvoní a zvoní telefon – pevná fakultní linka – nezapomínejme, jsme v roce 2012 po Kristu. Čtenář si asi říká, to určitě volala Kateřina Konečná. Kdepak, byl to telefonát z mé tehdejší banky.
Varovali mne, že bankomat, kde jsem ráno vybíral peníze byl napaden (resp. že tam byla banditská scammerská čtečka karet), a že pro jistotu zablokovali moji kartu. Dodávám, napadený bankomat byl normálně v Brně, ne někde v Thajsku. Nebudu předstírat, že jsem byl díky tomu rozčílen, v hlavě se odehrávaly ty nejčernější scénáře o vyluxovaném účtu. A najednou ťuky, ťuk na dveře kabinetu č. 157 – a tam studentka K. Konečná, a že se omlouvá, že přichází tak pozdě.
Váhal jsem, zda ji vezmu ku zkoušce či nikoliv. Nakonec mne umluvila a já ji vyzkoušel. Jak tušíte z předešlého povídání, na hůře naloženého pedagoga nemohla paní Kateřina narazit. Navíc si vylosovala poměrně těžké otázky. Koneckonců ve správním právu nebylo a není lehkých otázek. Zde historku zkrátím, zkoušel jsem opravdu přísně, a věřte nevěřte, po celou dobu jsem si neuvědomil, že je to nějaká politická celebrita.
A napjatý zvědavý čtenář si říká, jak to dopadlo, uspěla, neuspěla?
Obecně se známky nesmí samozřejmě zveřejňovat, nicméně jelikož je to takových let, tak snad mne bývalá studentka nezažaluje. A pokud ano, snad mi oba moji věrní čtenáři budou nosit do nápravného zařízení buchty s tvarohem.
Já to tedy vyzradím - uměla látku opravdu výtečně. Dostala jedničku, a zcela oprávněně. A to i přes relativně extrémně ztížené podmínky. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.