V sobotu 28. října se 105. výročí vzniku Československé republiky nepřipomínalo pouze na Hradě. Významné shromáždění pořádal také Český svaz bojovníků za svobodu. Na něm vystoupil bývalý prezident Miloš Zeman či expremiér Jiří Paroubek, ale také europoslankyně Kateřina Konečná. Že jste rozsáhlejší objektivní reportáž neviděli v hlavním zpravodajství a nebo ji nečetli na prvních stránkách mainstreamových novin? Žádné překvapení. Týdeník Naše pravda to napraví.
Podrobnější informace o setkání v TOP hotelu Praha najdete už ve čtvrtečním vydání týdeníků, nyní vás na ně naladíme vystoupením poslankyně Evropského parlamentu a předsedkyně KSČM Kateřiny Konečné:
Vážený pane prezidente Zemane, vážený pane předsedo Vodičko, drazí hosté!
Připomínáme si 105 let státu, který dnes už – za mě bohužel – neexistuje. Mohli bychom tesknit, že jsme přišli nejen o společný stát, ale i o velký díl suverenity České republiky. Nejen vstupem do NATO a EU, ale zejména přijetím Lisabonské smlouvy nebo aktuálně ratifikací tzv. obranné dohody mezi USA a ČR, která v několika přímo zasazuje do oblasti svrchovanosti samostatného státu. Stojí před námi ale další zápas o to, abychom v naší zemi nepřišli o další část svébytnosti. Naprosto nesmyslně byla rozvířena prezidentem Pavlem debata o zrušení práva veta. A že tady ta hrozba je reálná, o tom svědčí nejen nedávné hlasování na jednom z výborů Evropského parlamentu, ale hlavně že o toto usilují i některé vládní strany a již zmiňovaný prezident.
Kdo mluví pravdu, hlavu si rozbíjí
Když jsem vloni připomínala slova Tomáše Garriguea Masaryka, že »demokracii máme, ale chybí nám demokraté«, nevěděla jsem, že o rok později budou tato slova ještě aktuálnější. Doba přituhuje a dnes by se hodilo spíše použít citát Jana Husa, který se rovněž na formování české státnosti podílel, že ten, »kdo mluví pravdu, hlavu si rozbíjí«. Jestliže původní idea samostatného Československa byla mj. svoboda projevu, o níž mluvilo Prohlášení nezávislosti československého národa jeho prozatímní vládou, známé též jako Washingtonská deklarace, pak musí zvláště v těchto dnech každého alarmovat, že dle průzkumů veřejného mínění se každý druhý člověk bojí vyjádřit svůj vlastní názor z obavy o kriminalizaci nebo ztráty zaměstnání.
Stydím se za ministryni obrany Černochovou
Nemyslela jsem, že to někdy řeknu, ale musím. Stydím se za ministryni obrany Černochovou, která kvůli svým vlastním chimérám a zástupným důvodům byla schopna škrtnout válečné veterány a podporu Českému svazu bojovníků za svobodu. Ale zašla dokonce tak daleko, že nařídila vojákům, aby na pietních aktech neposkytovali službu nosičů věnců. Je mi stydno, když váleční veteráni jsou nuceni nosit těžké věnce, případně jim musí pomáhat dobrovolní hasiči.
Na závěr chci říct, že bych si moc přála, abychom za pár let nevzpomínali i na samostatnou Českou republiku jako na něco minulého a abstraktního, k čemuž bohužel kroky vlády Petra Fialy i prezidenta Petra Pavla dle mého směřují a budou v tomto ohledu velmi – opravdu velmi důležité – evropské volby v příštím roce.
Milá republiko, přeji Ti, abys i tyto těžké časy přestála ve zdraví a bez větších šrámů, budeme Tě potřebovat!
Děkuji za Vaši pozornost!