JINDŘICH RAJCHL komentuje jeden velmi smutný následek naší vládní politiky a představuje své politické krédo, s nímž vstupuje do nelehkého boje
Majitel harrachovské sklárny, pan František Novosad, včera oznámil ukončení provozu tohoto národního skvostu, jenž byl založen před neuvěřitelnými 310 lety (!!!)
Byť následně uvedl, že se pokusí provoz po Novém roce znovu obnovit (přičemž výrobu by mohl s ohledem na nutnost oprav a uvedení pecí do plného chodu znovu obnovit až od března), osobně jsem bohužel přesvědčen, že se mu to nepodaří.
Vláda národní zkázy
Ač bych se nesmírně rád mýlil, neboť s ním osobně nesmírně sympatizuji a za jeho bojovnost jej hluboce obdivuji, tak jsem toho názoru, že tento jeho plán nebude možné hned z několika důvodů zrealizovat. I kdybych uvěřil, že mu skutečně někdo dodá v lednu plyn za devítinu současné ceny (což by byla opravdu čistá charita), tak je zde několik dalších podmínek, o jejichž naplnění lze velmi důvodně pochybovat.
Tím hlavním bude nedostatek personálu. I když pan Novosad uvádí, že „doufá, že se zaměstnanci vrátí“, dle mé osobní zkušenosti se tak nestane. Když se totiž nyní půjdete zeptat všech hoteliérů a restauratérů, jaký je jejich největší problém v post-covidovém období, tak vám všichni unisono odpoví „nemáme lidi“.
Problém totiž spočívá v tom, že nikdo si nemůže dovolit zůstat 5-6 měsíců bez stálého příjmu. Ti lidé si tedy nutně musí najít zaměstnání nové, přičemž po pár měsících zjistí, že jednak mají skoro stejně peněz za podstatně lehčí práci a především mají mnohem vyšší jistotu, že o svou práci nepřijdou, neboť je vysoce pravděpodobné, že jejich nový zaměstnavatel nebude nucen svůj provoz uzavřít. Což jak u hotelů a restaurací, tak i u skláren rozhodně říci nelze. A proto většina z těch lidí zvolí jistotu. A bez vysoce kvalifikovaných zaměstnanců, kteří svou práci prostě umí, sklárnu prostě rozjet nedokážete.
A tak mohu pouze se smutkem v duši konstatovat, sklárna, která přežila Rakousko-Uhersko, 1. světovou válku, 2. světovou válku i 40 let komunismu, nepřežila vládu národní zkázy Petra Fialy.
Kus historie
Možná se to náš vrchní vysílač signálů pokusí hodit na Babiše, či spíše na Putina, ale realita je taková, že za tento krach jednoho z nejtradičnějších podniků v celé naší zemi může pouze a jedině jeho vlastní neschopnost.
To on nesplnil svou povinnost zajistit českým podnikatelům dostupné ceny energií. Nikdo jiný za to nemůže.
A není to pouze ten podnik, ty budovy, ty pece. Za tou firmou je obrovský lidský příběh. Ani se mi totiž nechce představovat, jak se nyní musí pan Novosad a jeho rodina cítit, když po 310 letech musí zavřít bránu u firmy, které dali celý svůj život.
Moc bych si přál, aby se harrachovské pece znovu rozhořely, avšak i pokud by se to povedlo v tomto případě, tak zde budou stovky či možná tisíce firem, jejichž plamen uhasne díky zcela destrukční politice naší šílené vlády navždy.
S tím zmizí tisíce pracovních míst a pořádný kus české historie, neboť dojde k likvidaci celých oborů našeho průmyslu a zemědělství.
Bylo by na čase, aby i ti pomaleji chápající přišli konečně na to, že my v PRO a v ostatních racionálně smýšlejících stranách ten plyn nechceme proto, abychom tím pomohli Putinovi (ten spotřebu plynu ČR ve svém rozpočtu ani nezaregistruje), nýbrž proto, aby pan Novosad a jemu podobní podnikatelé nemuseli zavírat své firmy, prožívat nejtěžší zklamání svých životů a posílat desítky svých zaměstnanců, kteří pro ně mnoho let pracovali, doslova a do písmene na dlažbu.
Fiala vidí jen statistiky. Já vidím lidské osudy.
Fialovi záleží na pochvale od von der Leyenové, mně na tom, aby mohl pan Novosad dál vyrábět nádherné kousky ve své sklárně.
Pro Fialu je na prvním místě jeho reputace u našich zahraničních partnerů. V mém žebříčku priorit zaujímají první místo občané naší země.
Závazek
Proto za ně budu bojovat dál a neuhnu, ani kdyby naše farizejská kavárna měla udělat pět kotrmelců vzad a vyhrožovat mi všemi možnými důsledky včetně zatčení či výzev k zavraždění, jak to momentálně má v oblibě jedno řeporyjské prasátko.
Nemám k nim totiž žádný závazek. Nic mi nikdy nedali, a nic jim tudíž nedlužím.
Jediný závazek mám naší milované zemi a k vám.
Ptáte se proč? Protože Českou republiku ze srdce miluju, a protože řada z vás ve mě vložila svou důvěru a já jsem už tisícům z vás na svých cestách slíbil, že vás nezklamu.
Možná to zní pateticky či naivně, ale tohle slovo je pro mě víc než všechny peníze a prebendy, které mi někdo může nabídnout.
Což je ostatně také hlavní důvod toho, proč se nás tak panicky bojí – moc dobře vědí, že si nás nemohou koupit. A to je něco, s čím se dosud nestřetli.
Ať žije naše vlast! Ať žije Česká republika!