Den Edvarda Beneše v Sezimově Ústí dne 30. 5. 2025
Připomínka 141. narozenin prof. JUDr. PhDr. Edvarda Beneše, druhého československého prezidenta, který se narodil 28. května 1884.
Vážení přátelé,
dnes se setkáváme u hrobu Edvarda Beneše. Všichni ho známe jako politika, jako ministra zahraničních věcí a jako prezidenta Československé republiky. Ale známe ho jako člověka?
Dovolte, abych vás seznámila s tím, co jsem zjistila v různých historických zdrojích.
Edvard Beneš se narodil v Kožlanech na severním Plzeňsku jako nejmladší syn z deseti dětí rolníka Matěje Beneše. Odmala byl hloubavé dítě a většinu času trávil zalehnutý v knihách. Díky finanční podpoře dvou svých o mnoho let starších bratrů absolvoval gymnázium a začal na Karlo-Ferdinandově univerzitě studovat filologii. Po roce odjel do Paříže, kde se chtěl zlepšit ve francouzštině a studovat politické vědy a románskou jazykovědu.
Na okolí tehdy působil asketickým dojmem. Neměl kamarády, byl uzavřený a strohý. V jednání s lidmi byl nejistý, neuměl se oblékat a neovládal společenskou etiketu. Byl chladný, ale zároveň přesný v myšlení a solidní v jednání. Na všechno měl svou metodu a vyzařovala z něho silná vůle a sebedůvěra. A především byl workoholik. Tak ho popisovalo okolí..
O ženy se nezajímal a když byl jako dvaadvacetiletý mladík v Paříži, tak si předsevzal, že se s žádnou nezaplete, zřejmě i proto, že neměl čas ani dost peněz. Ale potkal zde ženu svého života Annu Vlčkovou (dceru železničáře), se kterou se 16. května roku 1906 zasnoubil. Požádal ji, aby si změnila křestní jméno z Anny na Hanu (z osobních důvodů) a sám se přejmenoval z Eduarda na Edvarda. Zdálo se mu to – dle vlastních slov - kratší a jadrnější.
V roce 1909 se s Hanou Vlčkovou oženil v Praze na Vinohradech. Svatba byla v 7 hodin ráno. Neměli žádné hosty a za svědka jim šel mladší bratr kamarádky paní Hany a druhým svědkem byl místní kostelník. Po obřadu, hned po té sedmé hodině ranní, skočil Edvard Beneš do nejbližší tramvaje, aby přišel včas do školy, protože tehdy vyučoval na obchodní akademii a paní Hana šla – dle vlastních slov - nakoupit něco lepšího na oběd.
Edvard Beneš získal v paní Haně celoživotní lásku, celoživotního přítele, velkou oporu a spolupracovnici, která bezvýhradně věřila v politiku, kterou prováděl.
A nyní několik slov k tomu, jak výraznou osobností byl Edvard Beneš na mezinárodní politické scéně.
Hitler ho považoval za svého úhlavního nepřítele. Ve svém projevu v berlínském Sportovním paláci 26. září 1938 řekl toto - cituji: "Nehodlám nečinně a pokojně přihlížet, jak tento šílený Benesch se domnívá, že bude prostě týrat tři miliony lidí [tzn. sudetských Němců]. Německá trpělivost je u konce. Mohu říci již jen jediné: nyní vystupují proti sobě dva muži - tam je pan Benesch a tu jsem já.“
Dále Hitler uvedl: „Otázka, která nás v těchto nedávných měsících tolik pobouřila, není dnešní: není to ani tak Československo, jako pan Benesch. V tomto jménu je nahromaděno vše, co dnes hýbe miliony, co je dohání k zoufalství. Československý stát se zrodil ze lží a otec této lži se jmenuje Benesch... Když Benesch vylhal svůj stát, dal slavnostní slib. Všichni ale víme, jak pan Benesch svému slibu dostál. Začalo to hrůzovládou. Ale nyní je německá trpělivost u konce... Žádám tedy nyní, po dvaceti letech, aby byl pan Benesch konečně přinucen vyrovnat se s pravdou. Německá území budou postavena pod německou svrchovanost." A sál bouřil skandováním: „Bluthund Benesch" (Krvavý pes Beneš).
Anglickému vyslanci pak Hitler oznámil, že, pokud nebudou jeho požadavky splněny do 28. září 1938 do 14, 00 hodin, dají se německé ozbrojené síly do pohybu a Německo zahájí proti Československu válku. Tyto Hitlerovy vyhrůžky se staly pro Francii a Anglii bezprostředním podnětem k svolání mnichovské konference. Zástupce Československa - prezident Beneš - byl z jednáni vyloučen. Jeho úporná obrana Československa, v níž celý rok křížil a paralyzoval Hitlerovy agresivní plány, byla zlomena.
Mnichovská dohoda a následná vojenská okupace rozbily a zlikvidovaly první Československou republiku a rozrušily její demokracii. Ale idea státu žila a byla personifikována osobností Edvarda Beneše.
Již následující den po podpisu mnichovské velmocenské dohody sdělil pak Göring oficiálnímu československému vyslanci v Berlíně, že okamžitým požadavkem Německa je odstoupeni prezidenta Beneše z jeho úřadu. Göring naznačil, že pokud by prezident okamžitě nerezignoval, bude Německo postupovat vůči Československu při uplatňování mnichovské dohody s největší tvrdostí.
Berlínská vláda kategoricky žádala, aby Edvard Beneš okamžitě opustil zemi a také československá vláda vybízela prezidenta k odchodu a existovalo reálné nebezpečí osobního útoku proti němu.
Pod stupňujícím se nátlakem z Berlína a ve snaze, aby nepůsobil obtíže nové československé vládě, prezident Beneš 5. října 1938 ze svého úřadu abdikoval. Ještě týž den se pak obrátil k československému lidu svým projevem na rozloučenou. V něm shrnul příčiny evropské krize vrcholící v destrukci československého státu. Upozorňoval na nebezpečí hrozící celému národu od nacistických agresivních plánů a varoval. že "vlast je v nebezpečí." Do smutku a beznaděje oněch chvil zaznívala však. i jeho slova útěchy, povzbuzení k znovuoživení republiky, národní kultury a demokratické tradice, když řekl:
"Koruna stromu naší vlasti je osekána, ale kořeny národa tkví pevně v jeho zemi. Sestupme ke kořenům, soustřeďme všechnu svou starou rodovou sílu do nich, jak jsme to ve svých dějinách učinili již tolikrát. A koruna opět po čase vyrazí novými ratolestmi".
Měli bychom se tohoto odkazu prezidenta Československa Dr. Edvarda Beneše stále držet, protože od roku 1989 je koruna naší země osekávána stále víc a víc a pokud chceme přežít jako národ a jako stát, pak musíme my - kteří jsme si plně vědomi pro naši zemi nebezpečné situace – sestoupit ke kořenům a soustředit všechnu svou starou rodovou sílu do nich, jak jsme to ve svých dějinách učinili již tolikrát. A koruna opět po čase vyrazí novými ratolestmi.
Děkuji za pozornost.
PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D.
předsedkyně ČSMF
Sezimovo Ústí / 30. 5. 2025
Fotogalerie
