Náš národ je nevyčerpatelná studnice humoru. Ten se z nás nevytrácel ani v těch nejhorších dobách naší historie.
Zatímco se ve Francii stávkuje za zachování hranice 62 let odchodu důchodu, kterou francouzská vláda chtěla zvednout na 64, tak u nás odbory mlčí, i když naše pětikoaliční vláda plánuje odchod do důchodu v 68 letech. I když mlčí ti, co by měli velice hlasitě hovořit, tak lidé neztrácejí humor a kdosi upravil text písně, kterou zpívá Michal Prokop na: »Až si pro mě přijdou funebráci, nebudu doma, budu v práci«.
Takže stalo se to, co každý z nás, rozumně uvažujících, předpokládal. Při obsazení všech ústavních funkcí ve státě novodobou národní frontou (také pět stran měla Národní fronta v ČSFR) se současní vládci »nezakecali« a jedou od první chvíle na plné obrátky. Zvýšení odchodu do důchodu (to postihne ty, co novodobou NF většinou volili), omezení zákonných valorizací důchodů tím, že se vytvoří zákony nové, omezující valorizace a fakticky sníží koupěschopnost seniorů (tím zase vláda trestá seniory, kteří většinou nevolili tak, jak vláda chtěla). Ale v podstatě to postihne i ty, co »přemlouvali dědka, bábu«, podle návodu herců Mádla a Issové, protože milá babička už jen tak tak s penzí vyjde a už jí nezbyde na milovaná vnoučata, kterým většinou kolem termínu výplaty jejího důchodu zrovna jako na potvoru dojdou peníze.
»Tak už máme, co jsme chtěli«
Zapláčou i OSVČ, kterým jsou povinně naordinovány datové schránky, zvláště ti, co se živí rukodělnou prací a mnohdy si s internetem ne příliš dobře nebo vůbec nerozumí. Budou si muset na komunikaci s úřady, včetně těch finančních, sociálního zabezpečení a zdravotních pojišťoven najmout nějakého počítačového specialistu (všechny tyto úřady pracují s rozdílnými software a ti, co už si datovou schránku pořídili a pokouší se nyní s těmito úřady komunikovat pomocí datových schránek, nemohou tomuto systému přijít na jméno).
A když si takového specialistu najmou, tak budou muset náklady na komunikaci svých datových schránek s úřady zakalkulovat do ceny, kterou naúčtují zákazníkovi.
Řekněte mi, není toto cesta zase k starému dobrému melouchaření? Co si takový fachman v mladším důchodovém věku bude kazit náladu nějakou datovou schránkou. Živnost ukončí a bude »makat« dál při pobírání důchodu bez neustále se zvyšující »buzerace« vlády, složené z těch, co minulý režim nezažili a nevědí, že si český, moravský a slezský člověk poradí se vším, nebo z těch, kteří byli profesory a takovými »prkotinami« jako oprava nefungujícího záchodu, neustále kapajícího vodovodu, děr ve střeše domu, atd. atd., se nezabývali.
Zapláčou i voliči KDU-ČSL, kteří mají většinou svépomocí vystavěné rodinné domky, a nyní jim bude razantně zvednuta daň z nemovitostí. Těch věcí je víc. Vláda se nemusí ohlížet na občany, protože volby do PS jsou až na podzim 2025. Času na to sešněrovat všechno, uvrhnout obyvatelstvo do bídy a neohlížet se na potřeby lidí, je dost a dost. Tak se mi do hlavy vkrádá další melodie s textem: »Tak už máme, co jsme chtěli« z padesátých let.
Já jako skladatel se ovšem musím sklonit před geniální melodií Václava Dobiáše a textem básníka Františka Halase. Budeme si muset vyhrnout rukávy, abychom přežili.
A po přečtení manuálu ministerstva vnitra »KRIT« si i já budu muset dát pozor, »aby si pro mě nepřišli« pro podání vysvětlení, jak jsem to s tímto článkem myslel.