Na ...!
Bojechtiví se ve čtvrtek shromáždili u moderátorky Jílkové v jejím pořadu Máte slovo (ČT1). Dozvěděli jsme se tak, že na východě je nutné bojovat do posledního Rusa, tedy do konečného vítězství, že nebude klid, dokud nedodáme takové rakety, jež by naplno zasáhly i Moskvu, že hlavním nebezpečím, které se rýsuje, je vítězství Daniela Trumpa v prezidentských volbách, jež čekají Spojené státy.
Jako varování čí štít byl použit citát prezidenta České republiky, který je zřejmě ochoten se postavit do čela protiruské evropské koalice, když Spojené státy za vedení Bidenova nástupce zradí. Až tam dospělo odhodlání těch u Jílkové, vč. pana ministra pro evropské záležitosti a pana prvního generála, tedy pokud byl jeho čtený výrok autentický. Varovat před Trumpem se totiž ještě nikdo nahlas v Evropě neodvážil.
Hrůza všechny polila, když se jeden z účastníků diskuse pokusil mluvit o jednání, tedy o míru. Chápu, že to muselo rozčílit. Co pak s těmi předraženými »ef třicet pětkami«, které jsou vytvořeny pro útok a nikoli pro pouhou obranu. Když nepůjde o útok na ruské cíle, co pak s nimi? Zatím ony F-35 mají Britové, Nizozemci, Italové, Norové, Japonci, Australané, Izraelci…, takže budeme »v dobrém klubu«. Z bývalých socialistických zemí nikdo neměl tolik peněz, aby si je objednal. Proč také, když nad hlavami Bulharů, kosovských Albánců, Poláků, Slováků sviští americká letadla? Vlastně nad všemi, kteří podepsali úvazek v NATO. Ani my tolik prostředků nemáme, ale když se uzmou důchodcům a zdůvodní se jim to budoucností jejich vnuků, ze zdravotnictví a sociálních služeb, najdou se. Pokud jde o poslední dvě položky, musí se každý starat především sám o sebe. Navíc je tu možnost se nechat léčit v soukromých placených klinikách. Kdo chce být zdravý, prodá třeba i »poslední krávu«, jak bylo zvykem za Rakouska, proto jsme nikoli pacienti, ale klienti.
Kolik ještě miliard budeme muset dát, abychom uspokojili válkychtivé, kteří si myslí, že zkrotí ruského medvěda a přiváží ho na řetěz? Hodně. Nelze krátit miliardy na rekonstrukci a výstavbu dálnic – po nich jezdí nebo budou jezdit spojenečtí vojáci, nelze se dotknout potřeb poslanců, soudců, generality a potažmo i vojáků české armády, ani krátit peníze na propagandu a na filmy ukazující hrůzy a bezvýchodnost nedávné minulosti – ne, to opravdu nejde. Je třeba dostat z hlav především mladé generace stále přetrvávající kolektivismus a nahradit ho individualismem, který jediný nás dovede ke světovosti. Lidská práva pak dovést až do absurda. Povinnosti minimalizovat. Jen slova podřídit se, poslouchat, vložit ještě účinněji do výchovných plánů.
Novým, co se objevilo v diskusi, byla zmíněná odvolávka na výrok prezidenta-generála. Válka až do vítězného konce. Jenže, co je ten vítězný konec? Rozbitá Moskva raketami z provenience NATO? Vytlačit protivníka z východních ukrajinských území a Krymu se totiž nedaří, i když přispěly skoro všechny země Evropy a zvláště pak Spojené státy. Čím dál modernější zbraně se na frontě mění v šrot a s ním hynou vojáci. Obou stran. Jen Zelenský si nakupuje nemovitosti a zřejmě zakládá i nové účty. Víme vůbec, co chce která strana? Zatím se vyslovují jen bohulibá přání. Ta z Kyjeva a z hlavních měst Aliance. Ta ruská známe z doby před »vojenskou operací«. Jsou platná nebo nikoli? Obě strany tvrdí, že vyjednávat nebudou, že platí jen už jednou vyslovené cíle. Ale tvrdí to opravdu, anebo to říká jen naše propaganda a jako vůdci stáda vyslovují naši propagandisté a štěbetá to hejno slepic sedících v dobře placených křeslech?
Proto se pro nás novým podnětem stala vyslovená obava z vítězství Trumpa v amerických volbách. A výzva, že Evropa sama bude pak muset »do toho jít«. Nyní se zřejmě hledá vůdce. Někdo, kdo se ovšem bude muset postavit do čela této Evropy. Zdá se však, že náš čtyřhvězdičkový generál právě zde našel svou novou roli. Proč vlastně by on nemohl být tím vůdcem? Řekněte, proč ne? Karel IV. stál v čele skoro celé Evropy, vlastně i král »železný a zlatý«, i když ten nakonec selhal. Také Václav Havel se vůdcem chtěl stát. Nestal se, ani Nobelovu cenu mu neudělili, jen bustu mu odhalili v americkém Kongresu, v naší vlasti sem tam nějakou lavičku a z pokynu Fero Feniče překřtili jeho jménem Ruzyňské letiště. Víc se mu nepodařilo. Proto by se skutečně tím nejvýznamnějším Čechem mohl stát náš generál. Hrdost by nás doslova zaplavila. A mohli bychom v jednom šiku a s nadšením vskutku historickým volat nikoli Na Bělehrad, ale Na …!