Řeknu to jen jednou. Tak se jmenuje článek od známého a populárního blogera Daniela Sterzika, který vystupuje pod jménem Vidlák. A jeho text opět stojí za přečtení. Posuďte sami.
Přátelé, včera jsem psal, že se nám krátí čas. Že se mílovými kroky blížíme ke kriminalizaci svobodného projevu, která bude ošetřena velmi gumovým paragrafem, pod který půjde schovat úplně cokoliv. Pokud se toto stane, tak na alternativě skončili všichni, co umějí psát a mluvit. Buď budou muset být extrémně opatrní na každé slovo, což jakýkoliv projev v podstatě vykastruje a nebo jim bude hrozit trestní stíhání se vším, co k tomu patří.
Jsem přesvědčen o tom, že ta „uniklá pracovní verze“ bude naopak ještě zpřísněna a vylepšena, aby se jakýkoliv jiný názor dal potírat lépe a radostněji. Slovy Karla Kryla – zlatá doba nenastává, bude kamenná.
Hele, v uplynulých měsících jsem si nic z té práce, která se dělala na náměstích, nevzal pro sebe. Neprosazoval jsem se na pódium, nežádal jsem o žádnou stranickou funkci, neprosazoval jsem žádný svůj plán, nikoho jsem odnikud nevyhazoval, nepřišel jsem s dalším řešením do plejády nápadů na záchranu republiky, nepožadoval jsem za své bubnování žádnou odměnu. Mojí jedinou ambicí bylo, být mostem mezi rozhádanými a mým jediným přáním bylo, aby se vše vrátilo na začátek té první demonstrace, kdy ještě bylo všechno správně.
To neříkám, abych se chlubil svými ctnostmi, ale abych řekl, že to platí i nadále. Nechci nikomu nic brát, nic si od nikoho neslibuju, neočekávám žádné napřímení své stezky do budoucnosti, nečekám ani pocty, ani odměnu. Jsem bloger a chtěl bych blogerem zůstat… jen by se mi líbilo, kdybych mohl být jen bloger a nemusel být ještě i něčím jiným.
Šetřím přímočarými radami do života, protože nejsem o nic chytřejší, než vy všichni. Pořád si myslím, že než vám radit, co máte dělat, je lepší, když vám prostě jen „nasvítím“ další aspekty nějakého problému. Než vám říkat, jak máte volit, je lepší to prokydat z různých stran a nabídnout vám řadu hypotéz. Vždycky jsem se snažil „prolézat tmavé kouty“ a zjistit, jestli v nich není něco, co bychom měli vidět a vědět.
Dneska to poruším. Řeknu vám, co si myslím, že by se teď mělo (a dalo) udělat, protože jaksi už nemáme čas na další marné pokusy, které zase někdo zkazí. Máme podle mě čas na jeden jedinou poslední demonstrační akci. Pak se šrouby přitáhnou a za chvíli budou všichni rádi, že si jich trestní mašinérie nevšímá.
Řeknu to jen jednou. Dnešním článkem. Podle mě je to jediná možnost a pokud to tak neuděláme, tak to prostě prokaučujeme. A rovnou říkám, že i když se to udělá podle mých úvah, tak se to stejně nemusí podařit. Ale je to podle mě poslední pokus, který má alespoň nějakou pravděpodobnost na úspěch.
Pokud se vám má úvaha nebude líbit, je zbytečné mi kvůli tomu nadávat. V neděli si dám od psaní voraz a v pondělí se vrátím ke své běžné prokydávací praxi, jak jste zvyklí. Nejsem tu od toho, abych vám radil, kudy máte jít. Mohu vám trochu posvítit, ale cestu si vybíráte sami. Navíc vím, jak pomalu se mění lidské smýšlení a kdyby nám nechtěli zavádět henten paragraf za rozvracení demokracie, tak bych se o takovou radu ani nepokoušel, protože si k tomu prostě musíte dojít sami. Pravda nevítězí, ta prostě zbyde, až se všechno ostatní prošustruje.
Ke své úvaze jsem dospěl jednoduchou vylučovací metodou…
Od koho jsem se dozvěděl o první demonstraci? Od Rajchla.
Kdo po celé prázdniny otapetovával sociální sítě pozvánkami na demonstraci? Rajchl.
Kdo imrvére všude psal články a horoval za demonstraci? Rajchl.
Kdo měl na první demonstraci nejbouřlivější ohlas? Rajchl.
Kdo před první demonstrací věděl, že existuje nějaký Vrabel a Havel? Skoro nikdo.
Kdo si myslel, že demonstraci svolal Rajchl? Skoro všichni.
Kdo se sebral a na první dobrou přijel za Vidlákem, aby mu řekl o demonstraci? Rajchl.
Kdo měl a má nějakou představu o taktice a o tom, jak usměrnit a znásobit tu energii vzniklou z demonstrací? Rajchl.
Kdo má opravdu viditelný fejsbůkový profil a snaží se tam každý den něco přidat? Rajchl.
A samozřejmě Jana Zwyrtek Hamplová. Ale oni dva v podstatě jedno jsou.
Říkám to od mých prvních deziluzí po druhé demonstraci a všech těch hádačkách a neochotách uznat realitu. Jediné, co máme, je Hamplová v senátu a Rajchl, který politiku žere a objíždí republiku, aby ze své strany fakt něco udělal. Jeho texty i videa mají hlavu a patu. Všechno ostatní už vyšumělo, rozpadlo se a nebo se opájí nereálnými iluzemi.
Vy, co se pohybujete kolem organizace demonstrací, vy prostě posbírejte ty žalostné zbytky spolků, záborů prostranství a peněz, odneste je Rajchlovi, předejte mu to a zameldujte se u něj do služby. Dokud Rajchl bubnoval na demonstrace, tak to bylo slyšet a mělo to logiku. Vraťte se prostě do bodu, ve kterém z nuly vzniklo sto padesát tisíc lidí. Všechny pozdější milníky už byly obráceně. Ze sto padesáti tisíc lidí jich vznikalo stále méně.
Vy, co na henty demonstrace chodíte a nechcete tam jednou stát sami, tak pěkně napište Rajchlovi, ať další demonstraci zorganizuje on, ujistěte ho, že tam přijdete a dáte na jeho slovo. Tohle byl začátek všeho. Tam se musíme vrátit. Do bodu, kdy Rajchl svolával.
Jestli si někdo myslí, že je tu kromě Rajchla ještě někdo mladý, nadějný, co se nezakecá, tak o tom silně pochybuju. Všichni ostatní, co se teď v nějakém odporu angažovali, nic nedotáhli do konce, nebo to nikoho nezajímalo. Je hrozně hezké, že se potká sto lidí se svíčkami. Mně se taky líbilo, když jsem se potkal před demonstrací se svými čtenáři a příznivci. Ale nedělal jsem z toho žádné hogo fogo, že Vidlák zachrání republiku.
Tak nějak se nemohu ubránit dojmu, že paragraf za rozvracení republiky pomocí dezinformací tu bude dřív, než třeba projekt Nekrm hydru. Nebo se mýlím?
Kdo by chtěl argumentovat Rajchlovou minulostí, že tu a támhle někomu něco řekl, nebo někoho zablokoval v diskusi, tak na to se vykašlete. Prostě nikdo jiný nezbyl. Neběhá tady deset podobných nebo dokonce lepších. Buď vemte, co je k dispozici, nebo si ještě chvíli užívejte internetové svobody a čekejte na zázrak, který se nestane. Nikdo už nás nebere vážně… zmocněnec Klíma je toho nejlepším důkazem.
Heleďte, já neříkám, že se to povede. Já neříkám, že se podaří něco změnit. Je možné, že to stejně nedopadne. Překážek je i tak víc než dost. . Vylučovací metodou jsem se dostal k poslednímu člověku, který s plným nasazením dělá politickou práci, věří v úspěch, nabaluje na sebe lidi a má i nějaké povědomí o taktice. V téhle chvíli tu nikdo jiný než Rajchl není a všechno ostatní je čekání na Godota.
Berte, nebo nechte být. Buď budete ctít realitu a nebo si počkáte na někoho jiného s tím rizikem, že třeba vůbec nepřijde.
To je jediná rada, kterou pro vás mám do nového roku. Už se k tomu nebudu vracet. Řekl jsem vám svůj osobní názor, nic víc. Jestli se podle něj zařídíte nebo nezařídíte, to už je na vás. Nebudu nikomu vyčítat, že to vidí jinak. Jsem člověk omylný, jako kdokoliv jiný. V této úvaze se jednoduše opírám o všechny zkušenosti, které jsem s českou politikou (a českými politiky) v posledních měsících udělal. Pokud má někdo šanci všechny ty dojebané příležitosti alespoň zkusit nějak dát do kupy, tak je to Rajchl. A fakt nevím, jestli už to není tak rozkulačené, že se s tím nic udělat nedá. Prezidentské volby nám za čtrnáct dní ukážou (podle mě chmurnou) realitu.
Čas se krátí a já jinou možnost prostě nevidím.
Související: Jindřich Rajchl, předseda strany Právo Respekt Odbornost, advokát, podnikatel.