Společnost pro evropský dialog z.s. společně s OV KSČM v Českých Budějovicích a Institutem české levice za podpory Transform!Europe pořádají seminář na téma:
AKTUÁLNÍ SITUACE ČESKÉ LEVICE V KONTEXTU LEVICE V EVROPĚ
Jako první příspěvek zprostředkováváme našim čtenářům úvodní vystoupení v rámci seminární siskuse na téma Levice dnes.
Levice dnes.
Vážené kolegyně a kolegové, soudruzi a soudružky, přátelé,
je mi ctí být jedním z řečníků na našem semináři k situaci v české levici. Vystoupení jsem nazval „Kam kráčíš, levice?“. Veřím, že se mi podaří přidat svou trošku do mlýna, abychom si dnes odsud odnesli nové myšlenky, jakou cestou bychom se měli jako levice vydat. Věřím, že i díky našemu dnešnímu setkání najde levice novou vizi, jak rozvíjet sebe i celou společnost. Mé vystoupení bude určitým teoretickým východiskem k přípravě voleb v roce 2024 do zastupitelstva Jihočeského kraje, kde dle mé představy bychom mohli a měli kandidovat pod názvem „Jihočeská levice pro kraj“, kde by měla a mohla kandidovat řada subjektů, např. ANS, ČSNS, KSČM, Má vlast, Změna a nezávislí odborníci.
Levice zažívá těžké období. Nejen v České republice, ale na celém světě. V našem parlamentu není ani jedna skutečně levicová strana. V západním světě, který doopravdy levicový nikdy nebyl, dnes vládne jakýsi nezdravý guláš schovávající se za rádoby levici. S levicí však nemá nic společného, to si musíme uvědomit.
Často se v tomto kontextu mluví o „levičáctví“, někdy též o „neomarxismu“. Ať si to tak nazývá, kdo chce. Při analýze jdoucí do podstaty věci pochopíme, že jakákoliv spojitost s levicí je čistá fabulace. Anebo pokusem ukrást či pošpinit levici.
Sami uznejme, co je levicového na tom, že lidé přichází o vlastní věci, byty, domy, auta, aby si je pronajímali od korporací? To není levicové, to je spíše ultrapravicové, ultrakapitalistické. Anebo, co je levicového na tom, že lidé pozvou do svých zemí hromadu migrantů z cizích kultur, živí je a nechají své země doslova kriminalizovat? Opět to odnesou především obyčejní lidé, obyčejní Angličané, Francouzi, Němci. A opět to s levicí nemá vůbec nic společného. A mohl bych pokračovat dalšími zvrácenostmi, jako je vytváření a tvrdá propagace tzv. nových pohlaví, rasismus a nenávist vůči bělochům, nenávist ke všemu přirozenému nebo konzervativnímu.
Lehčí forma tohoto takzvaného „levičáctví“ [v úvozovkách] se vyskytuje i u nás. Jsou jím nakažené některé jak pravicové, tak i levicové síly. Myslím tím některé významné osobnosti některých politických stran. Anebo agendu protlačovanou ve vedení těchto stran.
Úkolem levice je říci tomu jasné ne. Skutečná levice souzní s tradicí, mírem, přirozeným řádem. A toto považuji za jeden z klíčových bodů, se kterými se musí levice vypořádat.
Není náhoda, že levice v současné době prožívá hlubokou krizi. Vždyť právě dlouhodobá nechopnost levicových vůdců vymezit, co je a co není levicové, nás přivedla tam, kde jsme nyní. Levice potřebuje vlastní obraz společnosti, za kterým chce jít. Jako lidé levicovcých hodnot si musíme odpovědět na otázku, kdo jsme.
Každá krize je zárodkem nové naděje. Je to doba očištění. Teprve po obecné očistě může levice získat novou budoucnost. A je to její povinností, protože společnost levici potřebuje.
Dosud jsem mluvil o věcech, které levici ničí. Již víme, co rozhodně není levicové. Nyní bych chtěl mluvit o tom, co je levicové, jaká je podstata levice, jaký má levice civilizační potenciál.
Levice je v nás hluboce zakořeněná. Nejen proto, že jsme byli jedním ze socialistických států. Je to i díky naší slovanské kultuře, která vyzdvihuje spravedlnost, svobodu a rovnost. Není náhodou, že se tyto ideály pokoušíme prosadit v našem životě a v životě našeho státu.
Levice je založena na pravdě a upřímnosti. Nepotřebuje se za nic skrývat, nazývá věci pravými jmény. Jestliže je řeč o svobodě, pak všichni chápeme, že svobodný je takový člověk, který má sociální jistoty. Kterého nemůže nikdo vydírat vyhozením ze zaměstnání či z bytu. Svobodný je člověk, který dostane za svou práci spravedlivou mzdu a dokáže tak uživit sebe i svou rodinu. Svobodný je člověk, který má rezervy na to, aby ustál různé tlaky – které jsme například nedávno zažili.
Těžko můžeme mluvit o svobodě a demokracii, pokud zmíněné není ve společnosti normou. Liberální kapitalismus nám dává celou řadu formálních svobod. Ale nač je člověku takováto papírová svoboda, pokud mu není umožněno žít důstojným životem? Levice vždy usilovala o svobodu pro všechny, nejen pro jedince, kteří mají dostatek peněz.
Téma svobody je dnes důležité. Už zase dochází ke kádrování lidí podle jejich názorů. Obejvují se první stíhání lidí za projev názoru v oblasti geopolitiky. Naštěstí jich není mnoho, ale víme, že začátky bývají vždy pozvolné. Ve společnosti je vytvářeno napětí. Zároveň s tím jsou tady snahy učinit co nejvíce občanů vydíratelnými. Rostou náklady na bydlení, ať už to jsou energie, nájmy nebo ceny nových bytů. Firmy a korporace se viditelně angažují ve společensko-politických otázkách. A vidíme, kam to spěje.
A s tím se dotýkáme dalšího důležitého atributu levice. Levice vždy usilovala o opravdovou lidovládu. A to není o skrývání se za formální demokracii, ale o vytváření možnosti pro lidi, jak se dlouhodobě podílet na řízení svého státu a společnosti. Levice odmítá právo na absolutistickou moc jednotlivce nad výrobními prostředky.
Tam, kde vládne absolutismus v nakládání s výrobními prostředy, v nakládání s produkty společné práce a se ziskem z nich, tam se hromadí moc v rukou jednotlivců a úzkých skupin. Tyto skupiny nakonec uchvátí veškerý společenský vliv a jsou to ony, kdo hýbe celým státem. A my se jen musíme ptát – tohle je ta pravá demokracie? Skutečná svoboda a demokracie?
Proto například pravičákům leží v žaludku n. p. Budvar. Ne proto, že by někdo z jeho prodeje profitoval (i když to je asi také důvod), ale hlavně proto, že i podnik ve společném vlastnictví nás všech se nejen úspěšně rozvíjí, ale generuje pro nás každý rok zisk vyšší než 300 milionů.
Nač jsou lidem volby do státních orgánů, když nemohou rozhodovat o politice své firmy? Kde jsou zaměstnanecké rady? Kdo dneska ví, kam tečou zisky, na jejichž tvorbě se svou prací podílí? Nejsou tyto zisky využity náhodou právě na to, aby ovlivňovaly jeho společnost?
To jsou otázky, které musí levice pokládat. Jestliže tak bude činit upřímně a organizovaně, získá znovu obrovskou sílu. Přitom se nesmí stáhnout na nicneřešící drobnosti, jako to dělala dodnes. Naopak musí jít takříkajíc na dřeň.
Levice nikdy nesmí své teze jen hlásat. Je povinna pracovat na tom, aby její ideály byly uvedeny do života. Musí pro svou vizi pracovat celostně a celospolečensky. Protože jinak se stane zbytečnou.
Jak by měl vypadat levicový stát? Levicový stát tvoří všichni občané. Je to celé společenství, které se vědomě rozvíjí. „Stát jsme my“. To je samozřejmě v rozporu s pravicovou snahou definovat stát jen jako státní orgány a ostatní jako cosi „nezávislého“.
Stát ve skutečnosti zahrnuje všechny lidi žijící na jeho území, všechny organizace a firmy, veškeré nerostné bohatství. To neznamená, že by všechno muselo být spravováno centrálně. Má zde být jak centrální řízení, tak i možnost volného podnikání, které však musí být v souladu s hodnotami a politikou státu. Všichni lidé, jakožto součást státu, mají spoluodpovědnost za rozvoj státu a obranu jeho zájmů.
A především jde právě o to, aby se lidé ze všech odvětví vzájemně sdružovali a dávali si společné cíle. Dnes je tomu naopak, ve společnosti se realizují navzájem protichůdné cíle různých subjektů. Místní periferie nadnárodních korporací jsou odcizeny od národních zájmů a požívají libovůle hospodařit si, jak se jim zachce. Zároveň štědře dotují neziskové organizace, které rovněž prosazují cokoliv, co si v jejich centrálách kdo usmyslí.
My však potřebujeme, aby byla společnost řízena na základě dohody. Aby si každý národ mohl určit, co v jeho státě bude prosazovat. Současný stav vytváří jen chaos a plýtvání zdroji. Pro levici je důležité efektivní vynakládání zdrojů a hlavně využívání zdrojů pro lidi. Levice upřednostňuje spolupráci před vzájemnou konkurencí. A o to tady jde na prvním místě.
A takto bychom mohli analyzovat celou řadu dalších témat. Zmíním je jen heslovitě: strategické zdroje surovin a strategickou infrastrukturu musí vlastnit stát; školství a zdravotnictví jsou veřejným statkem a musí být bezplatné; v rámci již řečeného musí být daně s přívlastkem progresivní; stát musí zabezpečovat nejen záchytnou sociální síť, ale vrátit se k půjčkám pro různé skupiny občanů, možná i bezúročné nebo jen s minimálním úrokem, státní podpora musí směrovat k občanům a ne k nadnárodním korporacím, které by měli danit všechny zisky na území státu, ve kterém vznikly.
V rámci polarity naší společnosti si musíme říct, na které straně jako levice stojíme (citováno podle Marka Adama):
. globalismus, ne, ale národ a region // . korporativní kapitalismus a neofeudalismus (tj. získávání renty úzkou skupinou velkokapitalistů a nadnárodních korporací, ke kterým se feudálové čile připojili), ne, ale ekonomická suverenita a hospodářská soběstačnost // . pohodlí a zaprodanost s nevědomím či záměrným efektem, ve výsledku dělat „užitečné idioty“ globalistům ne, ale odvaha zabránit depopulačním snahám globalistů a migraci, požadovat vystoupení z EU a NATO, vést neutrální politiku všemi směry // . rozeštvávat vlasteneckou frontu a zavádět ji do tzv. slepé uličky, ne, ale sjednotit se v rámci mimoparlamentní opozice a vytvářet mimoparlamentní vlasteneckou frontu (při vědomí, že řada stávajících pravicových subjektů sjednocování účinně rozbíjí, např. parlamentní ANO i SPD, neparlamentní Svobodní, PRO, Trikolóra…), která zahájí veřejný konfrontační dialog s dosavadními systémovými subjekty
Řady vědců i politiků se nám snaží vnutit myšlenku, že rozdíl mezi pravicovou a levicovou politikou neexistuje. Není to pravda. Uveďme si jeden konkrétní příklad za všechny. Od roku 1990 nás všechny vlády držely důchody na cca 42% průměrné mzdy. V Rakousku či Německu, kam 33 let směřujeme, mají tento poměr větší než 70%. Není toto minimální legitimní požadavek, když už nemáme důchody a mzdy srovnatelné v absolutních částkách? Připomeňme si, v této souvislosti citát od Rolanda Barthese: „Levice bude mít vždy billboardy nevyšperkované, protože její billboardy mají a nesou skutečný obsah! Pravice bude mít billboardy pěkné a nazdobené, protože pravice sama o sobě žádný obsah ani kulturu nemá a nikdy nenese, a tudíž pravice může sázet jen a pouze na dojem a reklamní efekt!“
Pro dnešní svět založený na neomezeném drancování přírodních zdrojů může být levice záchranou. Levice se neschovává za fráze o volném trhu a podobně. Levice řeší podstatu věci a organizuje vědomý rozvoj společnosti. To vše v souladu národními tradicemi a zájmy obyčejných lidí.
Skutečná levice nikdy nebude omezovat životní úroveň většiny lidí, aby nadnárodní korporace mohly dále vydělávat. Skutečná levice nebude lidem zakazovat spalovací motory, aby si papaláši mohli létat soukromými tryskáči.
Levice usiluje o spravedlivý svět, kde soběstačné státy nemusí vykořisťovat jeden druhého. Akcelerace globalistických procesů nám už nedává mnoho času.
Levice je tvůrčí sjednotitelskou silou. A proto má budoucnost. Věřím, že takovou silou bude i jednocená Jihočeská levice pro kraj. Probuďme naši spící společnost, dokud to ještě jde.
Autor: doc. PhDr. Mgr. Lubomír Pána, Ph.D., dr. h. c.
Fotogalerie
