Když jsem si před časem v Naší pravdě vyměnil s Mirkem Prokešem názor na současné Sudetoněmecké krajanské sdružení a jeho 73. sjezd, nečekal jsem takovou odezvu, a to i z toho důvodu, že lidí, které to zajímá, zřejmě nebude mnoho a pamětníků je již ještě méně. Jsem upřímně rád, že jsem se mýlil. Ozvali se i mladí lidé, mezi nimiž mě zaujal názor potomka sudetských Němců, jehož praprarodiče sice nebyli odsunuti, ale část rodiny ano.
Píše: Když jsem na téma odsunu hovořil se svým dědou, řekl mi »Proč by, milý vnuku, sudetští Němci měli donekonečna požadovat zrušení dekretů, když zjistili, že jejich verbální vyjádření jsou vlastně kontraproduktivní? Což takhle ubrat plyn a tolik nahlas nevykřikovat, řekli si asi soukmenovci okolo Bernda Posselta. Vždyť oni si to ti Bělobrádkové, Bekové, Maxové, Roučkové a jim podobní kolaboranti odpískají nakonec sami, zvláště když nyní mají za svými zády i předsedu vlády, kterému spolupráce se sudeťáky také není cizí.« Dědův názor, pokračoval pisatel, není ojedinělý. Stejného mínění jsou i naši vzdálení příbuzní z Mnichova, tedy ti, jejichž předci byli po právu odsunuti.
Když se nad tím člověk zamyslí, nezbývá než souhlasit. Cožpak těch aktivit a nadbíhání není málo? To není jen účast na jejich sjezdech, která dle ministra školství Mikuláše Beka už nemusí být považována za hrdinství, ale jsou to i jejich aktivity uvnitř naší země. Školení, přednášky, pořádané různými spřátelenými spolky, pochody usmíření, ale i příležitostné mše připomínající jejich nikoliv odsun, ale vyhnání, které je v jejich podání v rozporu s mezinárodním právem, to jen dokazují. Volání po revizi Benešových (prezidentských) dekretů se ozývá i z české novinářské žumpy, naposledy na Seznam Medium od jakéhosi Jiřího Benýška.
A tak se ptám. Jak daleko je k uskutečnění snu bývalého českého poslance Evropského parlamentu sociálního demokrata Libora Roučka o uspořádání sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení na našem území a oficiální omluvy české vlády za vyhnání? Jestliže se nevzepřeme a budeme jen nečinně přihlížet, tak to bude co nevidět. Potom bude k »odpískání« dekretů samotnými Čechy, jak mi napsal onen mladík, opravdu jen krůček…