Problémy Evropské unie nejsou nereformovatelné, ale půjde to ztuha, upozorňuje v aktuálním interview pro iportaL24.cz bezpečnostní analytik Jan Schneider. Současnou politickou situaci leckdy hodnotí s humorem a jízlivou nadsázkou, ale o to pichlavější mohou jeho slova být pro mnohé zainteresované. Navrhl například zrušit zpravodajské služby a »čekat, až prezident bude mít zase všech svých 107 pohromadě a oblaží nás nějakým globálně platným analytickým vývodem«.
Jak hodnotíte novou Bezpečnostní strategii ČR, podle níž je hrozbou pro naši bezpečnost Rusko? Souhlasíte? A pokud ne, co je podle vás onou skutečnou hrozbou?
Skutečná bezpečnostní strategie nemůže být z logiky věci veřejným textem. Otravuje-li vláda obyvatelstvo tím, co by mělo zůstat skryto, jde jednoznačně o bílou politickou propagandu. Vzniká na základě ideologických požadavků a její souvislost s realitou bývá povětšinou pouze povrchní, formální – nikoliv odborná, věcná.
Skutečná bezpečnostní strategie vyplývá z nekompromisní analýzy rizik bezpečnostních hrozeb, vycházející z nejrůznějších zdrojů, od supertajných, přes akademické, až k veřejným, přičemž poznatky jsou pečlivě vyhodnoceny a verifikovány.
Na rozdíl od mnoha úslužných »zpravodajců« nezastávám názor, že v této dále nezpracované podobě by měly být předány politikům, aby s nimi pracovali. Oni se totiž z 99 procent v životě vidí s něčím takovým poprvé, a jejich »kreativní přístup« hrozí spuštěním třeba až třetí světové války, aniž by kdo pořádně věděl proč. Zpravodajská komunita proto musí být zastřešena špičkovým společným pracovištěm, které nepřizvukuje žádné přispívající zpravodajské službě. Zpracuje souhrnné stanovisko, obsahující varianty možných reakcí vlády, i s jejich možnými důsledky. Na politicích je pak pouze vlastní výběr, politické rozhodnutí podložené odbornou analýzou, kterou cestou se chtějí dát.
Zásadní je skutečnost, že bezpečnostní hrozbu lze bezvýhradně a natrvalo ztotožnit s nějakým politickým subjektem pouze na základě odtržení od reality, chcete-li, falešného vědomí, neboli ideologicky. Skutečné bezpečnostní hrozby jsou jevy, které přicházejí odkudkoliv, bez ohledu na ideologii.
Když to hodně zjednoduším, zmíním starou zpravodajskou poučku »sledujte především stopu peněz; vše ostatní je ideologie«.
Pro Českou republiku má zásadní význam členství v NATO a EU, píše se v dokumentu. Je ten význam skutečně tak zásadní? A byl byste pro vystoupení z EU, jak chce například Trikolora či SPD, případně z NATO, jak chtějí například komunisté?
Ten zásadní význam to má pouze pro současné představitele České republiky, což se zájmy České republiky má společného málo, není-li to přímo v rozporu.
Když jsme si namlouvali EU, jevila se nám jako krásná štíhlá holka, a jelikož jsme ji blíže neznali, nepostřehli jsme její silnou tendenci se přejídat a panovat. Nyní nás sekýruje tlustá ohyzdná nebinární stvůra. Já si nemyslím, že problémy EU jsou nereformovatelné, půjde to ale velice ztuha a musí k tomu být synergie mnoha stran. Vystoupit z EU se ale s odřenýma ušima podařilo Britům, na nás by byl asi vyvinut mnohem brutálnější tlak.
Ohledně NATO je situace horší. Mluvím v této souvislosti přímo o válečných štváčích, o kreaturách, které odklánějí NATO od prvního článku zakládající Washingtonské smlouvy, obsahujícího jediný závazek členských států NATO, řešit veškeré spory mírovou cestou. Tvrdí, že »doba pokročila« a okolnosti se změnily, takže přestože všechny státy, které přistupují k NATO, podepisují text Washingtonské smlouvy, hned jim váleční štváči vysvětlí, že to jsou jen takové historické rituály, nebo metafory, jak říkají naši nablblí politici, a nemají prý praktický význam.
A my na to kýváme. Proto jsme největší hrozbou my sami. Chováme se jako puberťáci, kterým mohutně narostlo tělo, jsou plni síly, ale rozum v této fázi zůstal těžce podvyvinut. Proto puberťák chřestí zbraněmi a všelijak se předvádí, aniž by ho vůbec napadly možné důsledky jeho činů. Jinými slovy, lidstvo ještě své odpovědnosti nedospělo.
Náprava ohledně NATO se může inspirovat Chartou 77, o které skoro nikdo nic neví, ale do úst si ji bere kdekdo. Základním jejím požadavkem totiž bylo, aby stát dodržoval své vlastní zákony. Když si tu situaci přenesete do dnešní doby, vynikne dobře, jaká neuvěřitelná drzost to byla. Ona je to vlastně drzost vždycky, menší či větší, za každého režimu. Až se změní vláda, můžeme vyzkoušet, změnila-li se skutečně, a to přesně na tom, začnou-li naši představitelé státu v NATO prosazovat, aby se NATO řídilo svou základní listinou, v níž je jediný závazek, v článku prvním, a stojí za to ho ocitovat.
Povídejte…
»Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.«
Jeho ovládání, pochopení a zachovávání by mělo být základním testem pro jmenování do jakékoliv funkce nejen ve vládě, ale též v oblasti obranné, zpravodajské a bezpečnostní. Přečíst by si ho měl i generálmajor Radek Hasala, náčelník vojenské kanceláře Hradu, který v rozhovoru pro Právo (31. 7. 2023) naprosto v rozporu s tím hlásá, že celá strategie NATO je založena na odstrašování. Je zřejmě negramotný, nebo zkorumpovaný, nebo šílený, protože v tomtéž rozhovoru prohlásil, že ho »děsí« lidé, kteří by chtěli pro Ukrajinu mír. Generál, který je vyděšený z míru, si vážně koleduje o psychotesty, zda je vůbec způsobilý sloužit.
Čína podle materiálu zpochybňuje mezinárodní řád, což přináší negativní důsledky i pro euroatlantickou bezpečnost. Souhlasíte? A jaká je podle vás role Číny ve vztahu k EU, resp. ČR v současnosti?
Ano, Čína zpochybňuje mezinárodní řád asi tak, jak Charta 77 »zpochybňovala« právní prostředí státu – tím, že žádala, aby se stát choval podle svých vlastních zákonů. Čína pochopitelně odmítá zavedené manýry, především používání dvojího metru, double-speak a další nešvary.
Postoj k mezinárodnímu řádu výmluvně ilustruje vztah k OSN, kteroužto organizaci Spojené státy ignorují, když jim jde o agresivní »ochranu svých zájmů« třeba na druhém konci světa.
Vztah k Číně budeme napravovat dlouho, než se ho naučíme vybalancovat, a nebýt ani hnusní, ani permanentně v předklonu. Jenomže to bychom museli respektovat, že svět je trochu pestřejší a barevnější než dekadentní, arogantní a sebestředný Západ.
Prezident Petr Pavel prohlásil, že Čína ve skutečnosti nemá zájem na urovnání konfliktu na Ukrajině. Mnozí naopak poukazují na pravý opak a vnímají roli Číny jako naději pro budoucí mír. Jak to vidíte vy?
Čtěte tu absurditu doslova – jurodivý prezident jasnozřivě prohlásil, že ví, co Čína chce ve skutečnosti! Pak ovšem můžeme snížit schodek státního rozpočtu tím, že zrušíme zpravodajské služby, a budeme jen čekat, až prezident bude mít zase všech svých 107 pohromadě a oblaží nás nějakým globálně platným analytickým vývodem.
Samozřejmě, že pět tisíc let předávané a obohacované čínské tradice obsahuje mnohá poučení, proč není nutno opakovat chyby, učiněné v minulosti. Myšlenková tradice Spojených států, pokud mi prominete tento nadnesený pojem, je oproti tomu nicotná. Jinak řečeno, slovy G. K. Chestertona, odráží nekonečno a jest plna světla – a to z toho důvodu, že se podobá louži: jest mělká a stojatá.
Přičtěme k tomu výrok George Friedmana z knihy Příštích sto let: »USA jsou historicky válečnickou zemí. Jsou v neustálém válečném stavu. Války jsou pro americkou zkušenost ústřední a jejich frekvence stále narůstá. Válka je zabudovaná do americké kultury a hluboce zakořeněná v americké geopolitice. Amerika se zrodila z války, pokračuje v boji až do dnešního dne a vojenské tempo se stále zrychluje.«
Z toho je celkem zřejmé, kdo nutkavě zvyšuje světové napětí, a kdo naopak vzbuzuje celosvětové naděje, že bude tlumit napětí v mezinárodních vztazích.
Cizinecká policie minulý týden na ruzyňském letišti neumožnila jedné z ruských tenistek vstup do Česka na nadcházející turnaj WTA na Spartě. Na našem území totiž platí zákaz startu ruských a běloruských sportovců. Co si o tom myslíte? Je to správný krok?
Chudáci příslušníci cizinecké policie, jako by neměli skutečných starostí dost – a ještě musí plnit nařízení smyslů zbavených politiků. To je asi vše, co se slušného k tomu dá říci.
Řekněme, že ryze teoreticky zasednou znesvářené strany konfliktu na Ukrajině k jednacímu stolu a bude vyjednán mír, ať už za jakýchkoli podmínek. Umíte si představit v této válce řešení, které zajistí mír trvalejšího rázu, nebo cokoli, co bude dojednáno, se stane jen další rozbuškou směrem do bližší či relativně vzdálenější budoucnosti?
Umím si představit mír mezi Ukrajinou a Ruskem, Maďarskem i Rumunskem, a to za předpokladu, že budou zajištěna práva jazykových a národnostních menšin na Ukrajině jiným způsobem než Západem od začátku podvodně zamýšlenými Minskými dohodami.
Ukrajina by musela začít splňovat alespoň základní podmínky pro stát, který by chtěl vstoupit do EU, což znamená, že by musela povolit neomezenou činnost opozičních politických stran a médií, musela by zkrotit korupci, přestat zakazovat používání jiných jazyků než ukrajinštiny, přestat s (ne)kulturní válkou, přestat oslavovat válečné zločince, a mnoho dalšího, aby nebyly příčiny ke vzniku vnitropolitických tenzí.
Jediné, co si neumím představit, je dlouhodobý klid na polských hranicích. Poláci na jednu stranu vykazují s Ukrajinci shodnou rusofobii, na druhou stranu však nezapomínají na historii. Je možné, že na územích, na něž je Zelenský v rámci »polské pomoci« vpustil, začnou provádět takovou »debanderizaci«, že si Ukrajinci začnou stýskat po zlatých časech v SSSR.
Ministr vnitra Vít Rakušan kývl na dohodu o reformě migračních pravidel EU, která zavádí takzvanou povinnou solidaritu členských zemí při přerozdělování uprchlíků. Vnímáte to, podobně jako sněmovní opozice, jako bezpečnostní riziko pro Českou republiku? A proč to podle vás Rakušan bez jakéhokoli mandátu učinil?
Obávám se, že ministr Rakušan ani neví, co to takový mandát je. Svou nekompetentnost tato vládní sebranka nahrazuje neskutečnou arogancí.
Věcně se takového hrůzného rozhodnutí dopustil možná z toho důvodu, že důsledky dopadnou – možná až tragicky – na další vládu, což jemu je však ukradené, protože ví, že on se již nikdy do žádné vlády nedostane. Jak se říká, po mně potopa.
Když už jsme u toho, bezpečnostní sbory a zejména policie se dlouhodobě potýkají s nedostatkem lidských zdrojů. Čí je to vina? A jak z toho ven?
Demokracie má proti autoritářským režimům jednu výhodu, která může být i značnou nevýhodou. Po každých volbách totiž hrozí, že přijde nová garnitura, která si nebude vůbec nic vážit činnosti předešlé a před-předešlé atd. vlády, a začne realizovat své čerstvé a neotřelé nápady hnedle na lidech, aniž by si je předtím zkusila třeba v zoo, jakkoliv to zní tvrdě.
Inteligentní demokracie se ale poznají podle toho, že mají zásadní nasměrování státu zhruba prodiskutované, a nejvyšší funkcionáře v obranné, zpravodajské a bezpečnostní oblasti jmenují po skutečném, nikoliv formálním projednání s opozicí. Jak kdysi řekl ministr Pavel Bratinka tehdejšímu bezpečnostnímu odborníkovi opozice Jaroslavu Baštovi: »Budeme se snažit uspořádat zpravodajský systém tak, aby nám vyhovoval i v době, kdy budeme zase v opozici.« Zlatá slova.
Proto není ani nábor do těchto složek dlouhodobě kultivován, protože to je běh na dlouhou trať.
Druhou, negativní skutečností, je ovšem leckdy hůře než sporná prestiž některých útvarů, které pak ze svých řad vypuzují kritiky, lidi s páteří a názorem, a naopak přitahují dost odporné týpky.
Premiér Petr Fiala na festivalu Colours of Ostrava prohlásil, že »patříme mezi světovou špičku v obraně nebo dopravě«. Co mu odpovíte?
Jemu asi nic. Nestojí za to. Vypovídá to jen o zatmění jeho mysli, jestli to zase není přehnaný výraz.
Jak hodnotíte tzv. obrannou smlouvu mezi Českou republikou a USA? Je to vazalský akt, jak upozorňuje vlastenecká scéna v ČR?
Nejen vlastenecká scéna, ale jakákoliv rozum a svědomí ctící bytost vidí, že jde o zásadní díru pod linii ponoru do lodi naší suverenity. Vzdání se jurisdikce, spolehnutí na slovo, že se u nás nebude na nám dobrovolně nepřístupných místech dít nic zlého, špatného či protizákonného, to je tragédie »mnichovského« formátu.
Věřit na slovo Západu, který sice dal vedení Sovětského svazu slovo, opakovaně a dokázaně, že se nepohne ani o píď na východ, aby pak na východ za třicet let ušel tisíc kilometrů, to je opravdu špatný vtip.
Vzpomeňme na tragédii v italské Cavalese (1998), kdy americký pilot přeťal nosný kabel lanovky a zabil dvacet lidí. Posádka byla potrestána v americké jurisdikci údajně jen za zničení důkazního materiálu. Takže o toto si koledujeme. Otázka jurisdikce měla být postavena přesně obráceně, že americká strana může o předání podezřelých osob požádat ve výjimečných případech (umím si to představit například ohledně špionáže).
A nezapomeňme na úložiště sovětských jaderných hlavic Javor 50, 51 a 52, která sice na vnějším perimetru střežila československá armáda, ale dovnitř nesměla. Ustanovení v této smlouvě s USA jsou jak přes kopírák. Nechat dovézt cokoliv na naše území, a ještě pod vnější střežení naší armádou, to je naprosto nepřípustné.
A co si myslíte o nákupu letounů F-35 za 122 miliard? Kromě toho, že kritici upozorňují na předraženost pořizovací ceny, investice údajně ještě vzroste například přestavbou letiště v Čáslavi, nutným přeškolením pilotů a servismanů či započtením letové hodiny, která je čtyřikrát dražší než u gripenů. Skutečně v ten moment jdeme do stovek miliard?
Další příznak šílenství, naprosté nezodpovědnosti, a nebojím se říci, že jestli je někde na místě podezření z korupce, pak je to zde. Letadla jsou svým charakterem nevhodná (tedy pokud nechceme vést proti někomu jadernou válku), příliš drahá, a hlavně – nejsou. Budeme je sice platit, ale to je asi tak všechno, co se reálně stane.