Velká válka? Poučení z 1. a 2. části článku

18. 1. 2020

Historik Jiří Malínský píše o příčinách, průběhu a důsledcích druhé světové války, od které letos uplyne 75 let. V první části jeho článek připomíná sled událostí do roku 1943. V druhé části jeho článek připomíná sled událostí do konce války a její důsledky.

První část článku Jiřího Malínského najdete zde, druhou část článku najdete zde.            

Závěry a zobecnění

Vítězství Spojených národů se proto jeví jako malý zázrak. Lidstvo stojící před sebezničením, k němuž by velmi pravděpodobně došlo, pokud by zvítězily státy Osy, vyvázlo z této pasti jen proto, že se dokázali domluvit lidé, kteří by za normálních okolností byli buď rivaly, nebo nepřáteli na život a na smrt. Příští podobná konfrontace by nemusela dopadnout tak šťastně už pro existenci stále zdokonalovaných a rozvíjených zbraní hromadného ničení, robovojáků, biologických a chemických bojových prostředků apod.

Jakoby ožívala napolo zapomenutá Masarykova slova, že kvalita demokracie je dána kvalitou jejích vůdců. Vůdčí osobnosti Spojených národů byly autodidakty. Vynikaly organizačními schopnostmi, bojovností až sveřepou a vyznačovaly se tzv. charismatem, tj. schopností poutat a upoutat veřejná mínění svých zemí.

Je zjevné, že vládl i odlišný životní styl. I lidé z vyšších středních vrstev se cítili být vázáni morálkou a respektovali povinnosti, které pro ně plynuly z válečných událostí. Jakkoliv úsečné věty zobecňujících vět historiků, postihujících nosné trendy této strašlivé doby, činí dojem jasných rozhodnutí a bezbřehé obětavosti, tušíme rovněž, že existovali i ti druzí. Bojácní, slabí, zbabělí. Nikdo je ale ani neglorifikoval, ani nelitoval. Slova přísah na obou stranách fronty byla závažná a drtivě zavazující.

Pohlédneme-li pod tímto prizmatem na naši současnost, nemůže se nám nezdát, že žijeme v jiné době, odlišné civilizaci, v značně odlišných hodnotových orientacích. Není málo badatelů, kteří tento posun srovnávají – jako trend – s životním stylem a myšlenkovým světem pozdní antiky. V obou případech se to jeví jako ideologie borcení ideových hodnost, všednodennosti, rodiny, kontinuity, ale také výkonového principu. Evokuje to Masarykovu myšlenku o kulturní a mravní chudobě jako druhé neméně tíživé formě lidské bídy a nouze vedle chudoby hmotné.

V tomto klubišti – ne klubku – se také už v dohledné budoucnosti skrývá největší nebezpečí pro dobrou budoucnost minimálně evropského lidstva. Nástupců Rooseveltů, De Gaullů, Churchillů, Benešů však zatím nevidno.

Autor: 
Vložil: jk
Zdroj: 
http://casopisargument.cz