K historické pravdě: Odsun brněnských Němců 30. a 31.5. 1945 aneb Kdo jsou dnešní vykladači dějin

7. 6. 2021

Historie je velmi široká. Smyslem historické vědy bude vždy nastolování nových otázek a hledání vědeckými metodami objektivní odpovědi k prohlubování našich vědomostí o minulosti. Míchají-li se do tohoto procesu politické zájmy těch, co jsou právě u moci a kteří mají k dispozici sdělovací prostředky, snaží se historii vykládat ve svůj prospěch. Tak dochází ke zkreslování dějin. A právě toho jsme dnes svědky při překrucování dějin 2. sv.  války a období poválečného. Mezi mladou generaci je šířena zpolitizovaná historie této doby. I to je jeden z důvodů, proč se někteří učitelé dějepisu vyhýbají výuce nejnovějších dějin. Pohled mladých lidí na jim velmi vzdálenou historii, vstřebávaný jak výukou ve školách, tak prostřednictvím politiků a publicistů je tak záměrně zkreslený. Už nezískají vlastní zkušenosti se zatemňováním, zatýkáním, mučením, odvlékáním do koncentračních táborů, vražděním, bombardováním, udáváním. Už nehrozí bezprostřední nebezpečí genocidy českého národa. Nelze se mladým lidem divit, že nejsou schopni vcítit se do pocitů, zkušeností a myšlení lidí dané doby. Ale snahou těch, co jim historii vykládají, by mělo být alespoň jim to připomenout. O to větší zodpovědnost před  národem mají nejen historici, ale hlavně ti politici a publicisté, kteří se snaží historii překrucovat. 

Dnes jsme svědky, že si mládež prohlíží obrázky z Mauthausenu, Dachau, Osvětimi a dalších míst fašistické krutovlády a klidně jsou mnozí schopni toto utrpení srovnávat s tzv. utrpením Němců při odsunu z našeho území. Nacistické Německo sice vyvolalo 2. sv. válku, okupovalo nás, ale je třeba zapomenout. 360 tisíc našich mrtvých není nic proti nesrovnatelně jiným událostem, na které zapomenout nelze? Mladí lidé nemohou obsáhnout všechna díla renomovaných historiků, za to mají dost příležitostí naslouchat různým politickým zájmovým skupinám a jim podřízeným publicistům. Politika tak vítězí nad pravdou. Účel světí prostředky. V zájmu objektivního pohledu na minulost nezbývá, než konfrontovat vykladače mýtů s výsledky historického bádání. 

Kdo jsou dnešní vykladači mýtů?

Brzy po nástupu prezidenta V. Havla byla zrušena vládní komise pro stíhání válečných zločinců. Proč? Následovala omluva tzv. sudetským Němcům za odsun, přestože je nevyvratitelným faktem, že naprostá většina se přihlásila k německé říši a zůstala věrna Hitlerovi až do konce války. Každý třetí československý a tudíž i brněnský Němec dostal medaili, která byla udělována těm osobám, kteří se zasazovali a připravovali podle Hitlera „návrat“  území do „Říše.“ Před příchodem volali: “Chceme do říše!“, aby při odchodu z naší země volali a vyhrožovali: “My se vrátíme!“ Na to zapomněli mnozí naši politici, publicisté, kulturní pracovníci a církevní hodnostáři? Z jakých důvodů se podbízejí Sudetoněmeckému landsmanšaftu /SL/ a pomáhají odsunutým  Němcům v jejich letitém a neskrývaném revanšismu?

Když se na některé podíváme, kdo jsou a proč to dělají, nacházíme odpověď ve starém českém přísloví: „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.“

Město Brno s tím má v posledních letech mnoho zkušeností. Mýty  a překrucování fakt o divokém odsunu německého obyvatelstva z Brna jsou příčinou mnoha aktivit brněnských politiků a aktivistů z řad mladých lidí  ve spolupráci  s některými církevními kruhy a SL. Každoroční pochod Pohořelice – Brno vyvolává řadu negativních reakcí  pamětníků a zasvěcené veřejnosti.        

A jak to začalo?

Nenápadnou reportáží publicisty Oty Filipa: „Mlčící mrtví pod jetelinou Pohořelic“, která vyšla 30.5.1990 v Frankfurter Allgemeine Zeitung a přetištěný článek uveřejnil časopis Reportér pod názvem Mlčící mrtví pod jetelinou u Pohořelic. A na světě byla neuvěřitelná legenda. Divoký odsun brněnských Němců z města 30.-31.5.1945  byl provázen střílením, vražděním, znásilňováním a dalšími krutostmi, které si nezadají s chováním nacistů. V Pohořelicích leží zavražděno v hromadném hrobu na 900 lidí. Protesty pamětníků a historiků byly jasné. Je to lež. Odkryjte údajný hromadný hrob, ať se ukáže pravda! Zájem ze strany politických špiček tehdy nebyl. Důkaz dodnes není. Bylo to snad proto, že: „pan Franz Neubauer se obrátil na spolkového ministra zahraničí pana Klause Kinkela s žádostí, aby zabránil přemístění ostatků téměř 900 brněnských Němců z hrobů v Pohořelicích do rakouského Drasenhofenu a aby vzal pohořelický hřbitov v ochranu?“, jak zaznamenal v té době historik i pamětník prof. PhDr. Silvestr Nováček,CSc. a uvedl ve své publikaci „Vystěhování Němců z  Brna a odsun z jihomoravského pohraničí.“ Dočteme se v ní, že pan Neubauer konstatoval v dopise panu Kinkelovi, že v Pohořelicích u Brna je pohřbeno asi 890 z několika tisíc obětí    „brněnského pochodu smrti“ z května 1945.

Ani podrobná publikace renomovaného historika a pamětníka onoho pochodu prof. PhDr. Vojtěcha Žampacha,CSc.: „Vysídlení německého obyvatelstva z  Brna ve dnech  30. a 31.května 1945 a nouzový ubytovací tábor v  Pohořelicích 1.6.-7.7.1945“, který popsal a prověřil všechny události, včetně úmrtí a hromadný hrob na daném místě vylučuje. Rodák z  Rajhradu, ve kterém část vysídlovaných byla přes noc ubytována, ve svých 16 letech pochod sledoval. Navíc jeho otec měl v  Rajhradě pohřebnictví. Jeho svědectví není pro mnohé důvěryhodné přesto, že zdokumentoval 388 identifikovaných a 67 bezejmenných, tedy 455 úmrtí v důsledku epidemie úplavice a selhání srdce  u starších osob, jejichž jména jsou v publikaci uvedena včetně místa pohřbení?

Jenže toto číslo se blíží i později objevenému pramenu ve fondu NAD-196-MěNv Pohořelice ve státním okresním archívu Břeclav se sídlem v Mikulově, který objevil historik Emil Kordiovský a uvedl na konferenci: „Komu patří omluva? Historická pravda o poválečných událostech“, která se konala 25.5.2016 v Brně a je uveřejněna ve sborníku, který vyšel ve stejném roce. Ačkoliv uvedl, kde všude jsou uloženy archívní dokumenty a seznamy zemřelých, legenda Oty Filipa pokračuje. Lze věřit Otu Filipovi, publicistovi, který zemřel 3. března 2018  v Bavorsku, kde skončil svoji pouť emigranta Německem od r.1974? O jeho osobnosti a charakteru se lze dočíst v literárním měsíčníku HOST z června 2018. Nabízí se silné podezření, že se chtěl zavděčit svým chlebodárcům a pomoci SL oživit jejich letitý revanšismus a za pomoci domácích spojenců podpořit aktivity v Brně.

Nic na tom nezměnila ani „Smlouva o dobrém sousedství a přátelské spolupráci“, která byla 27.2.1992 podepsána V.Havlem a H.Kohlem a 22.4.1992 ratifikována Federálním shromážděním. Kritické hlasy k této smlouvě byly umlčovány  tvrzením, že je to tlustá čára za minulostí. Opravdu? 

Polní kříž Jakuba Haška u Smolína, kde má být údajný hromadný hrob, vysvětil 31.5.1992 děkan svatopetrské kapituly Ludvík Horký za účasti českých a německých občanů. Byl zde umístěn v češtině i němčině nápis: “Po skončení 2.sv.války v r.1945 přišlo o svůj život mnoho německy mluvících obyvatel z Brna a okolí. 890 obětí je zde pohřbeno. Vzpomínáme.“ Důkazu není třeba. Mýtus v zájmu dalších cílů musí být udržován.

Ani Česko-německá deklarace z roku 1997 nepřispěla k tomu co slibovala v čl. IV a to, že obě strany se shodují na tom, že spáchané křivdy  „patří minulosti.“

Každoroční pochod Pohořelice - Brno, který má připomínat krveprolití při divokém odsunu Němců z Brna vyvolává negativní reakce zasvěcené veřejnosti, protože napomáhá šířit lži o tomto pochodu. A dokud nepřeváží objektivní pravda nad lží a nenávistí, bude odpor rodilých Brňanů, pamětníků a historiků trvat. Pravdu nelze natrvalo umlčet ani tím, že se k nám budou stále šířit účelové publikace z Německa, které se snaží vytvářet  názor, že se Češi chovali na konci války stejně, jako Němci. 

V r. 1998 vyšla v Německu a u nás v r. 2001 kniha: “Němci ven! die Deutschen raus! Brněnský pochod smrti 1945.“ Když si mladí lidé, kterým je především určena a mezi ně šířena, přečtou tuto knihu, musí se otřást hrůzou a odporem. Historik ji podrobí historické analýze. Kdo jsou autoři knihy vzpomínek? Kdo jsou lidé, kteří vzpomínky vypráví? Kolik jim bylo let? Proč si mnohé výpovědi odporují? Proč jsou zde převážně výpovědi až z 90. let? Atd. Čtyři autoři: Karl Walter Ziegler/1930/, dr.Erich Pillwein/1919/, dr.Helmut Schneider/1918/ a Hans Hertl /1923/ o sobě vydávají svědectví, že žili do r.1945 v Brně. Jejich vzpomínky však chybí.

Proč? Jeden z nich K.W. Ziegler, v té době spolkový předseda BRUNA,  vlasteneckého svazu Brňanů v Německu a nemá dost odvahy vylíčit svůj životní příběh? Výpovědi, jak se uvádí v publikaci, jsou uloženy v archívu BRUNA ve Schwabisch Gmunde. Proč jen tam? Pravdivost a ověřitelnost těchto výpovědí je tak mizivá.

Jak důvěryhodný je Jan Mlynárik, který publikaci opatřil emocionální předmluvou? Má snad dodat důkaz pravdivosti slovenský historik s podivnou životní cestou? Bývalý člen KSČ, reformní komunista, žijící od r.1982 v SRN, kde pracoval pro mnoho německých institucí včetně Svobodné Evropy? Typický převlékač kabátu, který jako člen VPN a poslanec parlamentu se dostával po návratu do Československa do ostrých střetů s jinými historiky?  

Historikové raději sáhnou k historicko-dokumentačnímu 19dílnému cyklu rakouských historiků a publicistů dr. H.Portische, S.Riffa a G.Bachera, kteří, jak uvádí ve své publikaci prof. Nováček, spolupracovali s desítkami historiků a pamětníků. Vídeňská televize uvedla pořad v r.1985. V tomto dokumentu je i část věnovaná divokému odsunu německého obyvatelstva z Brna do Pohořelic. Vypovídali očití svědci žijící v Rakousku. Stěžovali si na horko, žízeň a namáhavý pochod….“Pan farář pak vyprávěl o tom, jak pomáhali těm, kteří v obci zůstali u německých rolníků.“ s.19. Co bránilo těmto svědkům vyjádřit vše, co viděli, čeho byli svědky? 

Jsem přesvědčena, že právě kniha Němci ven a další vycházející knihy německé provenience, bez znalosti výsledků bádání našich historiků např. ze Svazu bojovníků za svobodu, se stala jedním z motivů pro tzv. akce smíření organizované hlavně pro brněnskou studující mládež. Pod vedením pana Ostrčilíka se začaly organizovat pochody Brno-Pohořelice, které následně se změnily na pochod Pohořelice-Brno, aby se zdůraznil i za účasti zástupců SL včetně pana B.Posselta návrat brněnských Němců do Brna. O rodině pana Ostrčilíka vědí více lidé ze Žabčic. Stejně jako mnozí jiní, kteří se aktivně do pochodu zařazují, nebo o něm píší romány, nepatří mezi rodilé občany města Brna. Pan Jaroslav Ostrčilík vystudoval gymnázium v Rakousku, kde jeho otec po r.1990  pracoval. Následně vystudoval německý jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. 4.12.2018 dostal za organizování pochodu Pohořelice-Brno a tzv. akce smíření medaili za zásluhy od německého prezidenta. K převzetí medaile uvedl v MF Dnes 4.12.2018 v  článku „Nejde ignorovat klíčový okamžik našich dějin“, že se od mládí zajímal o dějiny Brna a jižní Moravy, zejména o odsun německého obyvatelstva po 2. sv. válce. Trochu  výběrový zájem. V období 2.sv. války žilo v Brně i mnoho českých občanů. I ti mohli poskytnout mnoho informací o soužití  Čechů a Němců za nacistické okupace. Spíše než tomu, lze více  věřit, že ho ovlivnila rodina bývalé partnerky.

V článku redaktorky MF Dnes  Markéty Lankašové uvádí, že  jeho rakouská partnerka patřila do rodiny, která měla takový rituál: „Babička  s dědečkem naházeli vnoučata do auta, dovezli je na kopce kolem Drasenhofenu, všichni mlčky vystoupili a děda ukázal,  tam je náš barák.“ Nebo to byli i další spolužáci? Byl to ten motiv, aby začal od roku 2007 organizovat pochod Brno-Pohořelice, aby jej na popud kamaráda Jana Hanáka, faráře z Vyškovska,  obrátil v pochod Pohořelice-Brno?

Jaký motiv ho vedl k tomu, aby se začal podílet na organizování Meetingu Brno, jehož součástí jsou i takové akce, jako vystavení růžového tanku jako výsměch  osvoboditelům, bojovníkům Rudé armády, jichž za osvobození Brna padlo více jak 4 tisíce a přes tisíc rumunských vojáků a v jeho  blízkosti umístit megalomanskou  konstrukci makety bývalého Německého domu, který byl za války bombardován jako bašta nacistů,  následně vyhořel a byl odstraněn? Jaký motiv má pan Ostrčilík k tomu, aby navrhoval konání Sudetoněmeckých dnů v městě Brně? I to pobuřuje ještě mnoho žijících Brňanů, kteří mají hluboké rodové kořeny v tomto městě. Patřím mezi ně.

Má-li rodina s rozvětveným příbuzenstvem více jak  100 lidí, je to mnoho osudů udržovaných ve vzpomínkách potomků. I v naší rodině byli lidé v odboji, popravení i indiferentní. Jen jedna příbuzná se našla, která kolaborovala. Se svým manželem, také Čechem, přijali po okupaci německé občanství. Lákala je vidina lepších přídělů a životních podmínek. Možná nepočítali s tím, že Němci povolají muže bojovat proti Slovenskému národnímu povstání. Tam byl při rekvírování dobytka vesničanům partyzány zabit. A tak tato sestřenice mojí matky, navíc sousedka, byla zařazena se šestiletým synem do pochodu a absolvovala jej. Bez újmy na zdraví. Až v Pohořelicích se rozpomněla na svoje české kořeny a byla vrácena zpět. Nakonec jí bylo vráceno i československé občanství. Opravdu byla ale bez viny? Domnívá se snad někdo, že syn, spolužák a kamarád mého bratra, by dokázal udržet v tajnosti hrůzy, které viděl a prožil na pochodu? 

To jen potvrzuje to, co ve své publikace uvedl prof. Nováček na str.36: „Komise ustavená v červnu 1945 předsedou Okresní správní komise v Mikulově JUDr. Václavem Hanzlíčkem, složená ze dvou Čechů a dvou Němců, antifašistů, vyslechla desítky brněnských Němců z pochodu, desítky českých a německých obyvatel z obcí na trase pochodu, příslušníky SNB, policie a finanční stráže, členy místních správních komisí, resp. MNV a německé kněze v obcích na trase pochodu a nezjistila ani jeden případ fyzického násilí, které by mělo za následek zranění nebo dokonce smrt některého z účastníků pochodu.“ A ani náznak nějakého hromadného hrobu. 

Divoký odsun německého obyvatelstva z Brna ve dnech 30. a 31.5.1945 byl unáhlený, špatně organizačně a logisticky zajištěný a rozhodně samotný akt nikdo neobhajuje. Z pramenů vyplývá, že celý záměr řešit těžkou situaci v Brně, nedostatek jídla a zdravotního materiálu, který vyvezla i zničila odcházející německá armáda, nedostatek bytů, zabezpečení lidí přicházejících z koncentračních táborů, množství migrujících Němců hledajících úkryt u svých soukmenovců, vyvolával napětí u obyvatel Brna a volajících po rychlém řešení německé otázky. To vedlo k úmyslu vyvést ty občany, jejichž pracovní sílu nelze využít k obnově, do vsí s německým obyvatelstvem v pohraničí, aby se o ně postarali. Počáteční chaos v organizaci ubytování, rozšíření úplavice přes snahu povolaných lékařů z Brna, nedostatek léků, stres starších osob vykonal své. Zřejmě tam vznikl podnět k hromadnému odchodu do Rakouska.

Vše nasvědčuje tomu, že mělo jít o vnitrostátní akci, protože nebyla informována rakouská strana, která byla následně zaskočena a došlo k diplomatickým problémům. Rakousko mělo po válce  svých problémů také dost. Už v té době to vyvolalo řadu negativních reakcí mezi institucemi i politiky v Brně. „Národní výbor města Brna neměl právo, ještě před rozhodnutím vítězných mocností vystěhovat brněnské Němce…“ napsal např. O. Šling do zprávy pro ÚV KSČ. Otázkou sporu není samotný pochod, ale jeho průběh a falzifikace, kterou nerušeně rozvíjejí sudetoněmečtí a jim naklonění čeští publicisté, školení v Německu. Nelze připustit ono goebbelsovské, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Proto nelze připustit, že divoký odsun z Brna byl pouhým aktem pomsty, že šlo o kolektivní vinu, že šlo o pochod smrti provázený střílením,vražděním nevinných, tak, jak to na pochodech smrti uskutečňovali němečtí vrazi, aby se zbavili co nejvíce svědků své zrůdnosti a lidského hyenismu.

Zatím co nacismus byl státní politikou Německa, podporovaný většinově i sudetskými a brněnskými Němci, státní politikou poválečného Československa nebylo krutě se mstít. Excesy, ke kterým docházelo, byly odsouzeny a nebyly většinovým jevem. Snahou SL i některých kruhů v Německu je přisoudit našim občanům chování, které bylo většinově rozšířené mezi nimi. Přechází k očišťování svého počínání, jak to předpovídal E. Beneš.    

Stále opakovaná lež o odsunu brněnských Němců si našla svoje zastánce i na magistrátu města Brna. Koalice složená z hnutí ANO, Žít Brno, KDU-ČSL a SZ přijala 19.5.2015 „Deklaraci smíření a společné budoucnosti.“ V ní se mimo jiné uvádí: „Město Brno upřímně lituje událostí z 30.května 1945 a dní následujících, kdy byly přinuceny k odchodu tisíce lidí na základě uplatnění principu kolektivní viny či užívaného jazyka….Během noci a k ránu je vyvádějí ozbrojené Revoluční gardy a armádní jednotky z města. Procesí asi dvaceti tisíc osob čeká nekonečný pochod směrem k rakouským hranicím. Bez jídla, bez vody, bez lékařské péče, bez základní hygieny, bez odpočinku. Podle očitých svědectví po cestě mnozí umírali vyčerpáním, podléhali epidemiím, které se rozšířily v pohořelickém táboře, někteří byli ozbrojeným doprovodem ubiti či zastřeleni. Tento „akt pomsty“, který měl být odplatou za nacistické zločiny, přitom ty, kteří se na nich aktivně podíleli, postihli jen okrajově. Akce byla namířena především proti ženám, dětem a starým lidem, kteří tvořili naprostou většinu účastníků pochodu. Mezi vyhnanými bylo mimo jiné i mnoho Čechů a německých antifašistů. Tento akt vstoupil do historie jako tzv.“Brněnský pochod smrti.“  Ani slovo o tom, že tomu ,mimo jiné, předcházelo vyhnání Čechů z našeho pohraničí.

Neznalost historických faktů z této Deklarace je zřejmý. Akt usmíření pojala  politická reprezentace města Brna přijetím všech nesmyslů o kolektivní vině, pochodu smrti, aktu pomsty, jak ho líčí SL a jeho spojenci. Ztotožnila se s názorem Bernda Posselta, který uvedl např. v Sudetenpost 11.2.216, jak si SL představuje budoucnost našich vztahů:“Česká republika musí čelit minulosti, stejně jako to učinilo Německo. Benešovy dekrety musí být konečně zrušeny a český stát musí nutně odeslat restituční náhrady...“ Dále uvedl, že on a jeho tým pracuje na tom, aby Češi o této době mluvili, a prostřednictvím přímých rozhovorů zástupců lidu hledali řešení, jak neplatnost Benešových prezidentských dekretů právně prosadit. Skutečnost, že Československo nedostalo za válečné škody způsobené nacistickým Německem žádné náhrady, nezajímá nikoho z těchto aktérů.

Vlna odporu vedla ve městě Brně k uspořádání konference historiků a příspěvky, které na ní zazněly vyšly ve sborníku „Komu sluší omluva. Historická pravda o poválečných událostech, který vydal Občanský a odborný výbor Brno, z.s. v r.2016. Celé městské radě byl sborník předán. Proti Deklaraci smíření.. se ohradily  vlastenecké organizace. 24.11.2017 se obrátil MěV KSČM na občany města Brna otevřeným dopisem v němž se mino jiné uvádí:“ Potřebnou vzájemnou důvěru nelze znovu získat podobnými akcemi, jako je Meeting Brno, pochod Pohořelice - Brno, nebo zvaním představitelů SL do Brna. Naopak připomínáním těchto  událostí je oživováním všech událostí, které odsunu brněnských Němců předcházely...“KSČM je pro spolupráci mezi německým a českým národem. Jsme pro přátelství mezi oběma národy, jsme pro hospodářskou spolupráci jako rovný s rovným, jsme pro vzájemnou výměnu kulturních hodnot, jsme pro… Takové spolupráci přece nic nebrání. Jsme pro to, aby se už události poválečných roků ponechaly historikům a my všichni se sešli na společném úsilí, aby se nic podobného v Evropě a kdekoliv jinde nemohlo opakovat.“

Letos, stejně jako loni, se  pochod Pohořelice –Brno opět konal. Začíná společnou modlitbou nad údajným hromadným hrobem, který není doložen. Pochod byl ukončen triumfálním vstupem primátora města Brna Petra Vokřála společně s představitelem SL Bernem Posseltem do zahrady opatství na Mendlově náměstí. Podle všeho si pánové velmi dobře rozumí.

Není to snad proto, že činnost a kariéra pana primátora je spojena s rakouskou společností A.S.A? Pozice generálního ředitele pro ČR a následně i post v představenstvu byl jistě výnosný a o přátelské vztahy  neměl nouzi. Byli to i  členové SL?

Ačkoliv nemá primátor rodné kořeny v Brně, politickou kariéru zde udělal. Po ukončení své práce pro rakouskou firmu,  kde pracoval v letech 1992 až do roku 2013, vstoupil v březnu 2014 do hnutí ANO 2011 a 25.11.2014 se stal primátorem. Je evidentní, že historie Brna ho zajímá také jen výběrově.  Jinak by se zúčastnil např. premiéry filmu Za svobodné Brno, režiséra Pavla Jiráska v r. 2017 v kině Scala. Slouží ke cti mladých tvůrců, že se snažili  hledat objektivní pravdu a přiblížili mladé generaci dobu okupace a následující dobu v celé svojí složitosti. Také diplomová práce např. Dagmar Viceníkové: Tábory pro Němce v Brně v letech 1945-1948 z roku 2007 by mohla  vedení města zajímat. Bohužel, svojí Deklarací ….se toto vedení města zařadilo mezi politické falzifikátory našich národních dějin.

8.června 2018 primátor města Brna Petr Vokřál obdržel Velký kříž za zásluhy od Spolkové republiky Německo, propůjčené od německého prezidenta. Ocenění mu bylo uděleno za mimořádnou vůli k usmíření, a i proto, že od r. 2015 vede 32km dlouhou „Pouť smíření do Brna, která prý připomíná „brněnský pochod smrti“ a vyhnání  německého obyvatelstva z Brna.

Při přejímání Velkého kříže pan Petr Vokřál, primátor města Brna řekl: „Velmi si ocenění vážím. Neberu to ale jako mé osobní ocenění, ale celého vedení města. Je mi velkou ctí, že jsem se zařadil mezi tak významná jména, jako je Václav Havel, Pavel Tigrid, Karel Schwarzenberg a další významné osobnosti, které v minulosti Velký kříž obdržely.“ 

Rodilí občané města Brna, potomci těch generací, které měli s německým obyvatelstvem města Brna, a nejen v době okupace, svoje zkušenosti, ocenění  udělené dnes už bývalému primátorovi neocení. Ocenili by, kdyby se zasadil spolu s panem Ostrčilíkem o otevření a průzkum místa označovaného jako hromadný hrob, aby se ukázala pravda. Padni, komu padni!

Lepší budoucnosti nedosáhneme jednostrannými omluvami a přepisováním historie! 

V Brně 15.12.2018

Literatura:     

1. Žalm Moravy, vydalo nakl. “Mír“, Praha - Brno, 1949

Kniha mapuje působnost gestapa na půdě města Brna od bývalého policejního  ředitelství přes Mozartovu ulici, Cejl, Špilberk, Sušilovu kolej, Kounicovy koleje, Pod kaštany a právnickou fakultu až k připravovanému popravišti v podzemí špilberských kasemat a k neuskutečněné již stavbě rozsáhlé věznice s třemi sty samotek v těsném sousedství právnické fakulty Masarykovy univerzity. 

2.Dr.Miloš Vítek: Mauthausen 1942, Dachau 1945, vydal Klub Kounicových   kolejí   v  Brně, 1946   

Jeden z mála přeživších vysokoškolských pedagogů Masarykovy univerzity napsal  v květnu 1945 vzpomínky na své mrtvé druhy z MU v Mauthausenu a Dachau bezprostředně  po osvobození tábora  Dachau Američany.  

3.Ludvík Horčica: Zemřeli pro vlast, vydal OV-ČSBS Brno-venkov, nakl. Šimon Ryšavý,2014   

Autor se ve své knize faktu zaměřuje na více jak 500 žen a mužů, kteří zahynuli  v protifašistickém boji za naši svobodu a naši budoucnost v   letech 1939 - 1945.

4.Ludvík Horčica: Oldřich Kothbauer a Legionářsko-zbrojovácká odbojová skupina Tišnov, vydal OV- ČSBS Brno-venkov, 2015  

Publikace věnuje pozornost jedné z odbojových skupin na okrese Brno-venkov. Doplňuje ji životopisy Oldřicha Kothhaubera, jeho rodiny a členů skupiny.

5.František Zřídkaveselý a kol: Brněnští občané v boji proti fašismu, nakl.Blok,1981    

Kniha charakterizuje ve stručnosti odbojovou činnost brněnských občanů, kteří se postavili na odpor fašistické hrůzovládě. Uvádí seznam 1518 dohledaných osob, kde a kdy zemřeli, byli umučeni nebo popraveni.   

6.Jan Kux a kol: Internační tábor Svatobořice, sborník, Protisk  spol.s.r.o Slavkov u Brna, 2008    

Publikace je sborník příspěvků historiků,  kteří se zúčastnili   mezinárodního kolokvia v Kyjově 14.9.2007, aby přispěli k zmapování existence internačního tábora ve Svatobořicích v letech 1942-45, kde bylo internováno  na 1900  rodinných příslušníků  účastníků zahraničního odboje. Konkrétní výběr jmen schválil státní tajemník K.H.Frank.       

7.František Mainuš: Památná místa protifašistického boje Jihomoravského kraje,vydal Český svaz protifašistických bojovníků, nakl. Naše vojsko,1978

Kniha mapuje střediska odporu všech okresů kraje, včetně okresu Brno- město.     

8.Zdeněk Müller, Milena Flodrová a kol: Bomby nad Brnem, vydal: Expodata,s.r.o, 2005

Kniha fotografií srovnává obrázky rozbombardovaného Brna v r.1944-1945 se současností. Obrázky jsou doplněny textem: Jak to tenkrát bylo. 

9.Silvestr Nováček: Vystěhování Němců z Brna a odsun z jihomoravského pohraničí, Orego,1996

Útlá, ale obsažná publikace odkazuje na řadu listinných pramenů, jednání komisí,  porad institucí a zpráv dané doby. Hlavně však reaguje  na článek Oty Filipa: Mlčící mrtví pod jetelinou u Pohořelic.

10.Silvestr Nováček: Dějiny moravských židů, Orego 1998

Kniha je věnována památce  židovských spoluobčanů   odvlečených nacisty z Ivančic na smrt v březnu a dubnu 1942 a památce vlastenců popravených za heydrichiády v červnu 1942.

11.Vojtěch Žampach:Vysídlení německého obyvatelstva z Brna ve dnech 30. a 31.května 1945 a nouzový ubytovací tábor v Pohořelicích 1.6.-7.7.1945,nakl. Šimon Ryšavý , 2014

Nejucelenější  výsledek historického bádání kolem odsunu brněnských Němců z Brna. Publikace obsahuje jmenovitý seznam občanů německé národnosti, kteří zemřeli v období od 1.6. do 12.7. 1945 v Pohořelicích a jsou tam pohřbeni.    

12.Sborník:Komu patří omluva? Historická pravda o poválečných událostech, Občanský a odborný výbor Brno,z.s., 2016  

Sborník přednášek historiků ze stejnojmenné konference pořádané 25.května 2016 v Brně, reagující na „Deklaraci smíření….“ přijaté vedením města Brna v 19.května 2015   

Autor: 
PaedDr. Anna Štofanová, České národní listy
Zdroj: 
http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky2/odsun.htm