Aktuálně

Nastává období radikalizace, období hledání jasnějších řešení než slibování lepších zítřků. Své úlohy by se měla chopit levice, která by měla vystoupit v pozici hájení národních, lidských a pracovních zájmů lidí. Bohužel z toho levice v celé Evropě vycouvala, vybíjí se v jednotlivostech a v tématech, které lidi v běžném každodenním životě absolutně nezajímají.

Kam až sahá dno v případě českých politiků? Těžko říct. Stačí si vyskládat pár událostí z posledních dnů a měsíců. Ještě před pár lety se živě diskutovalo, jestli má odstoupit politik, který je obviněn – jak je to běžné v civilizovaných zemích. Nebo se má poroučet, až když je obžalován? Případně se má čekat, až bude odsouzen? V civilizovaném světě takový politik čeká - ovšem mimo politiku.

Když jsem si před časem v Naší pravdě vyměnil s Mirkem Prokešem názor na současné Sudetoněmecké krajanské sdružení a jeho 73. sjezd, nečekal jsem takovou odezvu, a to i z toho důvodu, že lidí, které to zajímá, zřejmě nebude mnoho a pamětníků je již ještě méně. Jsem upřímně rád, že jsem se mýlil.

Pohled do zákulisí Pražského jara se svědkem několika důležitých událostí. Jaký byl ve skutečnosti Alexander Dubček, Gustáv Husák a Ludvík Svoboda. Exkluzivní rozhovor s mužem, který byl u nejdůležitějších jednání.ˇ

Z 973 velmi příznivých komentářů: 

1) U pana Syručka si nejvíc cením důsledné faktografie bez ideologických a propagandistických deformací. Díky, dobrá práce.