Zrůdnost GENERALPLAN „OST“ – 1941

10. 7. 2016

GENERALPLAN  „OST“ – 1941

Koncem roku 1941 hlavní správa říšské bezpečnosti, ( Německa ) podřízená Himmlerovi, vypracovala tzv. „Generální plán Ost – právní, hospodářské a územní základy přeměny Východu“. Podle něj měla být během 30 let vysídlena většina původního obyvatelstva z území Čech a Moravy, Polska, Litvy, Lotyšska, Estonska, Bílé Rusi, západní Ukrajiny a z Leningradské oblasti. Menšina obyvatelstva, které zde žilo, měla být poněmčena a celý prostor měl být osídlen německými kolonisty. Ostatní území Sovětského svazu se mělo stát německou kolonií.

  D O K U M E N T Y

o plánech německých nacistů na poválečné uspořádání

střední a východní Evropy

  GENERALPLAN  „OST“

           

Po prvních úspěších německé armády na východní frontě se nacisté domnívali, že uskutečnění jejich světovládných plánů je na dosah ruky. V Berlíně 17.7.1941 zřídili říšské ministerstvo záležitostí okupovaných východních oblastí, nazývané „východní ministerstvo“. Koncem roku 1941 hlavní správa říšské bezpečnosti, podřízená Himmlerovi, vypracovala tzv. „Generální plán Ost – právní, hospodářské a územní základy přeměny Východu“. Text tohoto plánu nebyl nalezen, existují ale různé nacistické dokumenty, které umožňují udělat si jasnou představu o tomto zločinném plánu. Podle něj měla být během 30 let vysídlena většina původního obyvatelstva z území Čech a Moravy, Polska, Litvy, Lotyšska, Estonska, Bílé Rusi, západní Ukrajiny a z Leningradské oblasti. Menšina obyvatelstva, které zde žilo, měla být poněmčena a celý prostor měl být osídlen německými kolonisty. Ostatní území Sovětského svazu se mělo stát německou kolonií.

            Překlady dvou nalezených dokumentů, označených Přísně Tajné! Státně důležité! jsou velmi zajímavé z hlediska studia politických cílů, jež si vytýčil německý imperialismus.

NĚKTERÉ POKYNY O ZACHÁZENÍ S MÍSTNÍM OBYVATESTVEM VÝCHODNÍCH OBLASTÍ

Při zacházení s místním obyvatelstvem východních oblastí nutno vycházet z toho, že musíme uznávat co nejvíce jednotlivých národnostní a určit svůj poměr k nim, to znamená, že spolu s Poláky a židy musíme uvažovat o Ukrajincích, Bělorusech, Goralech, Lemcích a Kašubech a také o dalších národnostech, s nimiž pravděpodobně budeme mít co dělat.

Tím chci říci, že máme vrcholný zájem na tom, abychom národy východních oblastí v žádném případě nespojovali, ale naopak, abychom je pokud možno rozdělovali na drobné větve a skupiny. Pokud jde o jednotlivé národnosti, nehodláme usilovat o jejich sjednocení a rozšíření, tím méně o postupné vštěpování národního uvědomění a národní kultury. Naopak, máme zájem na jejich rozdrobení na početné drobné skupiny.

Již za několik let, myslím, že za čtyři nebo pět let, bude například pojem „Kašubové“ neznámý, protože do té doby nebude již kašubská národnost existovat (etnická skupina obývající oblast Dolní Visly a pobřeží Baltu). Doufám, že se nám podaří vyhladit úplně pojem „žid“, protože je možnost masového přestěhování všech židů do Afriky nebo do některé jiné kolonie. Bude zapotřebí nějaké doby k tomu, aby na našem území zmizely takové národnosti, jako Ukrajinci, Gorali a Lemci. Všechno, co bylo řečeno o těchto jednotlivých národnostech, se v ještě větší míře týká Poláků.

Zásadní otázkou při řešení všech těchto problémů je otázka systému vzdělání a tedy i výběru a filtrace mládeže. Neněmecké obyvatelstvo východních oblastí nesmí mít vysoké školy. Docela mu postačí čtyřtřídní základní škola.  V těchto základních školách se musí vyučovat jenom toto: jednoduché počítání až do pěti set, schopnost podepsat se, musí se vypěstovat přesvědčení, že podrobit se Němcům, být čestný, snaživý a poslušný je božím přikázáním. Umět číst pokládám za zbytečné. Kromě školy tohoto typu nesmí být ve východních oblastech vůbec žádná škola. Rodiče, kteří chtějí poskytnout svým dětem dobré vzdělání v základní a potom vysoké škole, musí o to požádat u nejbližších orgánů vojsk SS a policie. Tato žádost se bude posuzovat především podle toho, zda je dítě čisté rasy a odpovídá-li našim požadavkům. Uznáme-li dítě za vhodné po rasové stránce, oznámí se jeho rodičům, že bylo přijato na studia do Německa a bude tam žít dlouhou dobu.

Rodiče těchto dětí čisté krve si budou moci vybrat – buď se vzdát dítěte nebo se přestěhovat do Německa a stát se tam loajálními občany. Rodičovská láska bude pro ně pevnou uzdou, protože budoucnost a vzdělání dítěte budou záviset na loajalitě rodičů.

Kromě projednávání žádostí rodičů o vzdělání jejich dětí se bude ročně provádět filtrace všech dětí celého Generálního gouvernementu ve věku od 6 do 10 let, aby se určilo, zda mají či nemají čistou krev.

Obyvatelstvo Generálního gouvernementu se bude tedy po důsledném provádění těchto opatření během nejbližších deseti let skládat ze zbylého méněcenného obyvatelstva, jehož počet se ještě zvýší o přesídlené obyvatelstvo východních provincií a také o obyvatelstvo téže rasové skupiny, žijící ve všech částech Německé říše (jako například Lužičtí Srbové a „Vendi“). Toto obyvatelstvo bude tvořit masu pracovní síly, zbavenou vůdců a bude každoročně dodávat do Německa sezónní dělníky pro nekvalifikované práce (stavba silnic, práce v lomech a na stavbách).

Bude se stravovat a žít lépe než za polské vlády a při nízké kulturní úrovni mu bude dána možnost, aby se pod přísným, důsledným a spravedlivým vedením německého národa účastnilo historického kulturního dění a tvořivé činnosti, a dokonce aby k tomu přispívalo svojí nekvalifikovanou prací.

Dokument podepsal velitel vojsk SS Himmler

  POZNÁMKY A NÁVRHY KE GENERÁLNÍMU PLÁNU „OST“

Již v listopadu 1941 mi bylo známo, že hlavní správa říšské bezpečnosti vypracovává generální plán „Ost“. Odpovědný pracovník hlavní správy říšské bezpečnosti standartenführer Elich mně oznámil už tehdy předpokládaný počet 31 milionů lidí neněmeckého původu, jež budou přesídleny. Tuto věc řídí hlavní správa říšské bezpečnosti, jež nyní zaujímá vedoucí postavení mezi orgány, podřízenými reichsführeru vojsk SS. Podle názoru všech správ, jež jsou podřízeny reichsführeru vojsk SS, bude hlavní správa říšské bezpečnosti současně plnit též funkci říšského komisariátu pro upevnění německé rasy.

Všeobecné připomínky ke generálnímu plánu „Ost“

            Na základě konečného cíle, totiž plánovaného poněmčení území na východě, je třeba plán schválit. Avšak obrovské potíže, které nesporně vzniknou při realizaci tohoto plánu a které mohou vyvolat dokonce pochybnosti o jeho uskutečnění, vypadají v plánu poměrně nevelké. Především je nápadné, že z plánu vypadl Ingermanland (Novgorodská, Pskovská a Leningradská oblast), oblasti kolem Dněpru, Taurie (území mezi Azovským mořem a Kavkazem) a Krym jako území pro kolonizaci.

            To je možné vysvětlit tím, že v budoucnosti budou do plánu ještě dodatečně zařazeny nové návrhy na kolonizaci, o nichž bude zmínka ještě na konci.

            Nyní již lze více či méně přesně určit jako východní hranici kolonizace (v její  severní a střední části) linii, vedoucí od Ladožského jezera k Valdajské vysočině a dále k Brjansku.

            Nemohu říci, budou-li tyto změny zařazeny do plánu velitelstvím vojsk SS. V každém případě je třeba předpokládat, že počet lidí, jež mají podle plánu přesídlit, musí být ještě zvýšen.

            Z plánu vysvítá, že se nejedná o program, jenž musí být neprodleně splněn, ale naopak, že osídlení tohoto území Němci musí být provedeno asi během 30 let po skončení války. Podle plánu má na tomto území zůstat asi 14 milionů místních obyvatel. Avšak je velmi pochybné, že budou zbaveni národních rysů a podrobí se během předpokládaných 30 let poněmčení, protože podle projednávaného plánu má být počet německých přistěhovalců nevysoký. Plán asi nepočítá se snahou státního komisaře pro upevnění německé rasy Greifelda přesídlovat osoby vhodné k poněmčení na vlastní říšské území …..

            Podle mého názoru je třeba, aby příslušné orgány, zvláště východní ministerstvo, neustále sledovaly tendence, vyjadřující neochotu k přesídlení na Východ a bojovaly s nimi propagandou.

            Vedle povzbuzování snah o přesídlení na Východ je rozhodujícím činitelem rovněž nutnost probuzení v německém národě, zejména v německých kolonistech na východních územích, přání zvýšit počet dětí. Nesmíme být na omylu: zvýšení porodnosti od roku 1933 je samo o sobě jev potěšující, ale nemůže být v žádném případě považován za dostačující k existenci německého národa, uvážíme-li zvláště velké úkoly kolonizace východních území a neuvěřitelnou biologickou schopnost rozplozování sousedících s námi východních národů.

…… Po delší argumentaci s počty obyvatel a kolonistů v jednotlivých zemích se pokračuje:

 Celkový počet obyvatelstva těchto zemí tedy dosahuje asi 51 milionů. Počet obyvatelstva, jež bude podle plánu přesídleno, musí být ve skutečnosti větší než se předpokládá. …….

Další poznámky k plánu:

 Plán předpokládá přesídlení rasově nevyhovujícího místního obyvatelstva na západní Sibiř. Přitom se uvádí procentuální počet pro jednotlivé národy, čímž se rozhoduje o osudu těchto národů, ačkoliv do dnešního dne nejsou přesné údaje o jejich rasovém složení.

Dále: ke všem národům se přistupuje stejně, plán neuvádí vůbec, do jaké míry se počítá s poněmčením těchto národů a nepřihlíží, zda se jedná o národy, které jsou vůči Němcům přátelsky nebo nepřátelsky naladěny.

Další návrhy vyjadřují diferencovaná stanoviska k obyvatelstvu jednotlivých národů.

Vztah k obyvatelstvu bývalých pobaltských států:

…. Nucené vystěhování uskutečňovat v podobě více či méně dobrovolného přesídlení. …. Maximálně hospodařit se silami německého národa … Sotva se lze obávat poruštění Lotyšů nebo Litevců, … budou vykonávat funkce, povyšující je nad Rusy … je třeba jim vštípit pocit a vědomí, že oni jsou – ve srovnání s Rusy – něco zvláštního…

K řešení polské otázky:

…. Ze všech národů, které mají být podle plánu přesídleny, jsou Poláci vůči Němcům nejnepřátelštějším, početně největším a proto nejnebezpečnějším národem. Podle plánu má být asi 20 milinů vystěhováno… do západosibiřské stepi během 30 let je to prakticky uskutečnitelné… Přesídlit miliony Poláků, kteří jsou pro nás nejnebezpečnější, jako emigranty do Jižní Ameriky, zejména do Brazílie, je zcela možné. ….

K otázce Ukrajinců:

….. mají být na území Sibiře přestěhováni také západní Ukrajinci. Počítá se s přestěhováním 65% obyvatelstva…..

K otázce Bělorusů:

…. Podle plánu má být přestěhováno 75% běloruského obyvatelstva. … otázka místa pro přesídlení … mají být přesídleni na západní Sibiř … Bylo by dobré promyslet, zda přesídlit Bělorusy na Ural nebo do oblastí severního Kavkazu … Běloruská zem je chudá. Když jim dáme lepší zem, bude to znamenat, že je smíříme s různými věcmi, jež by je mohly poštvat proti nám….

Jak v budoucnu zacházet s ruským obyvatelstvem:

Je třeba se ještě zmínit o jedné otázce, které se vůbec v generálním plánu „Ost“ nevzpomíná, ale která má velký význam pro celkové řešení východního problému, a to: jak je možno zachovat a je-li vůbec možné na dlouhou dobu zachovat německé panství před obrovskou biologickou silou ruského národa. ….je třeba jít k řešení ruské otázky různými cestami. Tyto cesty lze stručně charakterizovat takto:

a)…počítat s rozdělením území, osídleného Rusy, na různé politické oblasti s vlastními správními orgány, aby v každé z nich byl zajištěn samostatný národní rozvoj…

b)Druhým prostředkem … je rasové oslabení ruského národa. Poněmčení všech Rusů je pro nás z rasového hlediska nemožné a nežádoucí….

c)Je mnoho cest k podlomení biologické síly národa ….

… musíme vštěpovat obyvatelstvu myšlenku, že je škodlivé mít mnoho dětí. …napomáhat rozšiřování středisek pro přerušení těhotenství… organizovat zvláštní přeškolování porodních asistentek a středoškolsky kvalifikovaných doktorů k provádění potratů… neposkytovat žádnou podporu mateřským školám a jiným podobným institucím….

K otázce Čechů:

Podle nynějších názorů, může být velká část Čechů poněmčena, protože nevyvolávají obavy z rasového hlediska. Může být poněmčeno asi 50% veškerého českého obyvatelstva. Vychází-li se z tohoto počtu, zbude ještě 3,5 milionu Čechů nevhodných k poněmčení, kteří mají být postupně vysídleni z území Říše…. Je třeba uvažovat o tom, aby tito Češi byli přesídleni na Sibiř, kde se rozplynou mezi Sibiřany a tak se postupně přispěje k dalšímu odcizení Sibiřanů od ruského národa… 

- - - - - - -

            Tyto problémy jsou obrovské. Bylo by však velmi nebezpečné upustit od jejich řešení, prohlásit je za neuskutečnitelné nebo fantastické. Budoucí německá politika vůči Východu ukáže, zda jsme vskutku připraveni zajistit pevnou základnu pro trvalou existenci Třetí říše. Má-li Třetí říše existovat tisíc let, musí být naše plány vypracovány na celé generace. A to znamená, že rasově biologická idea musí mít v příští německé politice rozhodující význam.

Dokument podepsal náčelník oddělení kolonizace „východního ministerstva“ doktor Wetzel

Pokyny Reinharda Heydricha ke konkretizaci generálního plánu „Ost“                           

27.9.1941 přijel SS-Obergruppenführer a generál policie R. Heydrich do Prahy jako nový zastupující říšský protektor.

V  důvěrném projevu k vedoucím zaměstnancům úřadu říšského protektora, vedoucím činovníkům nacistické strany (NSDAP) a vrchním zemským radům (Oberlandrátům) na území „protektorátu“ 2.10.1941 mimo jiné řekl:

            „Nyní jsme za vedení vůdcova obsadili v Evropě nesmírně mnoho prostoru jako vojenský předpoklad pro další vedení a vítězné ukončení války. Musí nám být jasno, že samozřejmě obsazení těchto prostorů v mnohých zemích není přechodné, nýbrž bude konečné, přičemž je lhostejno, jaká bude forma jejich vztahů k nám …..

            Dlužno zde rozeznávat tři velké skupiny: Jsou to především prostory s germánským obyvatelstvem; to jsou lidé, kteří mají naši krev a tím také naši povahu. Jsou to prostory: Norsko, Holandsko, Flandry, v další budoucnosti Dánsko i Švédsko. Jsou to prostory, které jsou osídleny Germány a které nějakým způsobem – to si bude ještě nutno ujasnit, zda ve svazu států, v župách nebo jinak – budou patřit k nám. Je jasné, že k těmto lidem najdeme a musíme najít docela jiný způsob jednání než s příslušníky jiné rasy, národy slovanskými …..

            Druhá skupina jsou prostory východní, osídlené částečně Slovany, kde si musíme uvědomit, že dobrotivost tam bude vykládána jen jako slabost … To jsou prostory, které na Východě máme nyní spravovat a podržet, do nichž musí být podle vojenského vývoje dosazena – přímo dovnitř Ruska, až daleko na Ural – německá vedoucí vrstva ve zcela jasné formě vůdců … To jsou ony prostory, kde postupujeme vlastně jako při vytváření nové země na mořském pobřeží tím, že daleko na Východě budujeme obranný val hraničářů, abychom pak jednou uzavřeli tuto zemi proti bouřlivému příboji Asie, pak ji rozdělíme příčnými valy, abychom tuto půdu poznenáhlu získávali tím, že i nadále na pokraji vlastního Německa, osídleného německou krví, budeme posunovat jeden německý val za druhým a tak rozšíříme na Východ německé sídliště lidí německé krve …..

            A nyní, když pohlížíte na tyto věci jako celek, bude vám jasno, že nelze tento českomoravský prostor natrvalo ponechat v nějaké podobě, aby Češi mohli říkat, že je to prostor jejich.“

Heydrich vyslovil obavu, že způsob českého hnutí odporu by se mohl stát „vzorem ostatním obsazeným územím“ a pokračoval: „Situace v posledních týdnech byla taková, že lze říci, že jednota říše byla těžce ohrožena, tento prostor byl v situaci, která vřela pod povrchem tak, že bylo nutno včas zakročit ….. Každý Němec, který zde má význačné postavení, se musí považovat za politického vojáka vůdcova, musí vidět naprosto jasně hlavní linii tohoto prostoru, potírání každé české samostatnosti … Veškeré počínání Němců v tomto prostoru musí být naprosto stejně usměrněno, totiž že v dané chvíli nesmíme z válečně důležitých a taktických důvodů přivádět Čechy v určitých věcech do zuřivosti a k výbuchu, musíme být dnes z jistých taktických důvodů tvrdí, ale přesto musíme jednat tak, aby se nedomnívali, že musí jít do rozhodného povstání, poněvadž by neviděli žádného jiného východiska, … Ale hlavní myšlenka pro všechno naše jednání musí zůstat nevyslovena, že totiž tento prostor musí být jednou německý a že Čech v tomto prostoru konec konců nemá co pohledávat …..

            První bezprostřední úkol je diktován nutností vedení války. Potřebuji totiž v prostoru klid, aby český dělník zde věnoval svou pracovní píli úplně německému válečnému úsilí a abychom při zdejším ohromném stavu válečného průmyslu nezdržovali přísun a další zbrojní vývoj. K tomu nadále patří, že se českým dělníkům musí dát přirozeně nažrat tak, aby mohli konat svou práci … Tento bezprostřední úkol předpokládá, abychom Čechům ukázali, kdo je pánem v domě, aby zcela přesně věděli, že zde diktuje německý zájem a že jediným rozhodujícím činitelem je říše … Ani jeden Němec nesmí Čechovi něco odpustit, právě tak, jako v říši židům. Nesmí být žádný Němec, který by řekl: ,Ale tento Čech je slušný´.

            Tato otázka, zda lze o jednotlivci říci, že je opravdu slušný chlap, přijde na přetřes teprve, přistoupíme-li k zahájení dalekosáhlého konečného řešení úkolu, tedy k otázce poněmčování a k těmto problémům.“

            Pak řekl, že „všechna opatření tedy závisí jen na tom, co prospívá říši při vedení války“, tj. aby se „při taktice nepřestřelilo a neuškodilo základní linii“. Zdůraznil: „Musíme mít vždy zcela jasně na mysli, co se zde musí stát teď, je právě jen bezprostřední řešení, při čemž nesmí trpět konečné řešení …..

Konečné řešení bude muset znamenat:

Že tento prostor musí být jednou definitivně osídlen Němci. Tento prostor je srdcem říše a nestrpíme nikdy, aby – jak ukazuje vývoj německých dějin – z jeho středu dostávala říše stále rány dýkou. Ke konečnému poněmčení tohoto prostoru nechci snad říci, že bychom se měli pokusit po starém způsobu poněmčit tuto českou sebranku (dieses Tschechengesindel), nýbrž chci postupovat zcela střízlivě a začít s věcmi, které je možno provádět zastřeně již dnes.

            Abychom získali přehled, kdo z lidí v tomto prostoru je schopen zněmčení, nutno provést zjišťování v rasově národním smyslu, to znamená, musím nejrůznějšími způsoby, nejrůznějšími zadními dvířky najít příležitost ohmatat jednou veškeré obyvatelstvo po stránce národní a rasové. Ať už pojízdnými rentgeny, zjišťováním ve škole, nebo tím, že přezkoušíme rasově mládež při zdánlivém ustanovení pracovní služby, musím dostat obraz celého národa a potom říci: tak a tak vypadá obyvatelstvo …..

            Jsou to tito lidé: jedni jsou dobré rasy a dobře smýšlejí, to pak bude jednoduché, ty můžeme poněmčit. Potom máme jiné, kteří jsou na opačném pólu: špatné rasy a špatně smýšlející: tyto lidi musím dostat ven. Na východě je mnoho místa. Potom zůstává v prostředku střední vrstva, kterou nutno prozkoumat zcela přesně. V této vrstvě jsou dobře smýšlející lidé špatné rasy a špatně smýšlející lidé dobré rasy. U dobře smýšlejících špatné rasy budeme to muset dělat pravděpodobně tak, že je nasadíme do práce někde v říši, nebo nějak jinak a postaráme se, aby nemohli mít žádné děti, protože nechceme, aby se dále rozvíjeli. Ale neodstrašovat. To všechno je prozatím teorie. Potom zůstávají špatně smýšlející lidé dobré rasy; ti jsou nejnebezpečnější, poněvadž je to rasově dobrá vedoucí vrstva. Musíme zde uvažovat, co uděláme s nimi. U jedné části špatně smýšlejících osob dobré rasy nezbude, než se pokusit usídlit je v říši ve zcela německém prostředí, poněmčit je a ideově převychovat, nebo když se to nepodaří, s konečnou platností je postavit ke zdi. Neboť vystěhovat je nemohu, ježto by tam na východě mohli vytvořit vedoucí vrstvu, která by se obrátila proti nám.

            To jsou zcela jasné základní myšlenky, které nám musí být vedoucí linií. Kdy se to uskuteční, je otázka, kterou musí rozhodnout vůdce. Ale plánovat a snést hrubý materiál, to jsou věci, s kterými můžeme již započít …..

Závěrem řekl: “Zažili jsme, že jsem ve třech dnech zde nasadil hezky ostré tempo. Zásadou bylo, abych skutečně odstranil a zničil skupiny organizace odboje. Chtěl bych přitom říci, že jsme v tomto směru museli zjistit, že tyto organizace byly mnohem vyvinutější a hotovější, než lze z propagačních důvodů říci v tisku. Budu-li mluvit v tisku o skupinách odporu a o jednotlivých pachatelích, pak to dělám jenom proto, abych přivedl český národ na myšlenku: ne abys se s tím ztotožnil. Jinak bych zde musel vystoupit proti celému národu, ale to se v dané chvíli nehodí do bezprostředních válečných úkolů.“

Dne 4.2.1942 měl v Praze R.Heydrich další důvěrný projev – k zástupcům německých úřadů, nacistické strany a armády. Hodnotil 4 měsíce od svého nástupu na Pražský hrad a mluvil o „českém, slovanském člověku, kterého je nutno držet u země sehnutého, aby poslouchal a táhl …“. Dále přiznával sílu lidového odporu, mluvil o 400-500 rozsudcích stanného soudu, o 4000-6000 zatčených za tyto 4 měsíce. O dalších plánech nacistů řekl:

            „Chtěl bych jako naši interní zásadu zcela jasně zdůraznit cíl, totiž zamýšlené poněmčení, ale jen těch, kteří jsou skutečně způsobilí k poněmčení.“ R.H. počítal jen se 40-60% takto „způsobilých“ a vysvětlil taktické provádění tajného „národního soupisu“, který měl za úkol stanovit míru „způsobilosti“. Pozemkový úřad pak podle jeho názoru již jen měl barevně označit „neponěmčitelné“ selské oblasti, které se měly stát výchozími body německého osídlení. „Mohu dnes klidně dělat, jako bych chtěl všechno obyvatelstvo poněmčit a přivést zákonnou cestou k říši. Kdybych okamžitě prováděl opatření, která by jasně ukázala, že nechci jednu část ponechat na její půdě, došlo by zakrátko k revoluci, která by nám dělala potíže. Proto jsme dnes přemýšleli o pozdější klidné evakuaci tohoto národa, těch, kteří jsou nezpůsobilí k poněmčení, ve formě obdobné pracovnímu nasazení s poskytnutím výhody, že jejich rodiny se mohou za nimi stěhovat atd. Takže, budujíce na tomto základě, můžeme se dnes tvářit, jako bychom chtěli začlenit celý prostor en bloc do říše. To bych chtěl zhruba stanovit jako tajný a upřímný cíl … Těm k poněmčení způsobilým by se pokud možno rychle zprostředkovala práce v říši, aby se vůbec nevrátili.“ Ty ještě nezpůsobilé k poněmčení R.H. navrhoval poslat v budoucnu do prostoru kolem Ledového moře.

            „Obzvláště podstatné je to, že česká univerzita nebude obnovena. Pánové (protektorátní vláda) uznali mé důvody, když jsem vyložil jaké by bylo vlastně odůvodnění existence české univerzity. Dovedu si představit univerzitu pražskou, nikoli ale českou. Nevím, proč by například studium lékařství nebo matematiky mělo být vysloveně české. To jsou věci, které jsou zcela nezávislé na národním problému a Češi, kteří se k tomu dobře hodí, by se mohli učit právě tak dobře na německé univerzitě. Nejpodstatnější je, že Moravec táhne s námi zcela jasně a jednoznačně tímto směrem a že vysoká škola, česká univerzita, již není a nebude. Musíme už takticky hledat nějaký důvod, abychom uzavření univerzity ukončili. Dále je tu problém škol. Zde je bezpodmínečně nutno udeřit nejprve do českého učitelstva. Musíme do něho udeřit naprosto rázně a pak v souvislosti s tím odbourat české vyšší školy …..

  Musíme být tvrdší ve věci němčiny. Praha je součástí říše, lidé se zde budou muset řídit zákony říše.“

 Zdroj: časopis Lidová armáda čís. 9-1960 

Autor: 
mus
Zdroj: 
Archiv OV KSČM Písek